20.4.2024 | Svátek má Marcela


ARCHITEKTURA: Slovenská epopej 4

27.7.2010

O putování po moderní slovenské architektuře jsem psal zde, zde a zde, dnes vylíčím, co zajímavého jsme viděli čtvrtý den, který jsme celý strávili veTatranská Poljanka Vysokých Tatrách. Z naší „základny“ na Štrbském Plese jsme električkou vyrazili na postupnou prohlídku několika lázeňských areálů. První zastávkou byla Tatranská Poljanka. A to byl smutný pohled – většina horských chat a sanatorií je prázdná a zdevastovaná. Wolkerův pomník, kdysi obklopený parčíkem, tu stojí osamocen. Tady řádila v roce 2004 vichřice, následoval požár. Horská cesta směrem vzhůru ke Gerlachu je uzavřená, ostatně po holinách se chodit stejně nedá – mezi pařezy je nízká neprostupná vegetace.

Další cesta nás zavedla do Nového Smokovce. Tady stojí jednak dům, který projektoval brněnský architekt Josef Polášek (dostal jakýsi podivný růžový nátěr), jednak velké sanatorium ve funkcionalistickém stylu. Jde o dětskou léčebnu TBC od architekta Stanislava Suchardy ml. (syn známého sochaře). Krásná stavba, k níž jsme se museli prodrat bujnou vegetací, je prázdná, zdevastovaná, s rozbitými okny… O dost lépe jsou na tom dvě Szontághova sanatoria, která navrhl před první světovou válkou, resp. ve 20. letech slovenský architekt Milan Michal Harminc. Ta normálně fungují, i když přišla v interiérech o řadu detailů.

V sousedním Starém Smokovci jsme přestoupili na jiný vlak, který nás dovezl do Tatranské Lomnice. Ta je v oblasti, jež nebyla tak poničena vichřicí,Kempinski 2 takže se tu zachoval normální les. Došli jsme k známému sanatoriu Morava architektů Bohuslava Fuchse a Karla Ernstbergera z let 1931-3, které pamětníci znají z filmu Anděl na horách. Krásná funkcionalistická architektura má pilovitý půdorys, takže se pokoje natáčejí za sluncem. Interiér je poněkud omšelý, ale najdeme tu i původní detaily (např. i dveře wc kabin;-)). Odboráři tu proudí dále. Pak jsme vystoupali k hrázděnému secesnímu hotelu v alpském stylu Praha, který se pyšní čtyřmi hvězdičkami (arch. Guido Hoepfner). Tady je také dolní stanice lanovky na Lomnický štít, která se v době vzniku – 1936-38 - honosila několika světovými rekordy. Všechny 4 stanice navrhl Dušan Jurkovič. Jde o moderní architekturu, byť s fasádami z kamenných kvádrů. Dolní stanice ale už léta nepremáva a na tu vyšší se musí jet z jiného místa, kde je dočasná lanovka.

Pak jsme se vrátili z hezkého nádražíčka zpět na Štrbské Pleso. Tady krásně opravili stavby, spojené s mistrovstvím světa v klasickém lyžování, které se tu (na rozdíl od loňského Liberce) úspěšně konalo v roce 1970 – tedy originálně řešený stupňovitý hotel Panorama (arch. Zdeněk Říhák), hotel FIS a elegantní skokanský můstek (oboje arch. Eugen Kramár). Luxusně dnes vypadá hrázděná secesní stavba hotelu na břehu plesa. Dnes je tu hotel Kempinski *****. Z bazénu v podnoži se můžou klienti dívat rovnou na hladinu plesa. Jen se zdálo, že tam nikdo nebydlí, Marek Dalík a další lobbisté už asi jezdí zase jinam. Vedle hotelu jsou hezké luxusní bytovky s kamennými obklady průčelí, jen snad trochu převýšené. Na skále nad plesem pak ještě ční krásná funkcionalistická vila (snad patřila majiteli hotelu), dnes však vhodná jen pro natáčení horrorů. Je prázdná a rychle chátrá. Škoda. Autora jsme nikdy nezjistili, já bych to tipoval na dvojici Weinwurm – Vécsei.

Slovenská epopej 4

O následujícím dni, který nás dovedl do Kežmaroku a pak dále do Haliče, kde jsme hledali Jurkovičovy válečné hřbitovy, zase příště.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998