27.9.2016 | Svátek má Jonáš






ARCHITEKTURA: Slovenská epopej 3

20.7.2010

Bystrička 3aneb Z Martina na Štrbské Pleso

Minule jsem tu referoval o naší Psí vyjížďce, ale nyní se opět vracím k reportáži z naší červnové cesty po architektuře na Slovensku s cestovní kanceláří JL Turist (první dva dny viz zde a zde).

Třetí den jsem vyjeli z Martina nejdřív do nedaleké Bystričky, kde si ve 20. letech nechal postavit prezident Masaryk na místě oblíbené chalupy, kam léta jezdil, novou rezidenci. Je to taková velká vila nebo možná spíš malý zámeček, který stojí mezi domky. Projektoval ho pražský stavitel Jan Pacl, který v naší metropoli např. postavil domy se Štursovým a Slavíčkovým atelierem v ulici Na Výšinách v Bubenči za letenskou vodárnou (projekt arch. Jan Mayer 1910) nebo školu na náměstí Svobody v Praze 6 (20. léta). Pacl také spolupracoval s Dušanem Jurkovičem na jeho moravských a slovenských realizacích. V Bystričce to není žádná zvláštní architektura – takový opatrný neoklasicismus. Kdysi jsem tam už byl – zrovna v době rozdělování Česko-Slovenska a tehdy byl dům v dosti špatném stavu, právě tam rušili předtím narychlo zřízenouBystrička 2 expozici TGM. Prý to půjde do privatizace na hotel a nový majitel to přestaví. Proto nás nyní překvapilo, že dům je hezky udržovaný a současný majitel pan Ján Barta nás zavedl do krásného salonu, zařízeného nábytkem z 19. století ve stylu původní rezidence. Jsou tam i dobové fotografie rodiny. Bylo to milé přijetí! Mne samozřejmě už při první návštěvě zajímalo, zda tam není něco od Plečnika – a je! Jsou tam třeba jeho slavné „šakalí“ kliky, které známe z Býčího schodiště a Lví síně na Pražském hradě. A taky garnýž a možná i oplocení, které připomíná obdobný prvek z Lán. Slovinský architekt zřejmě dostal za úkol interiér a zahradu nějak doplnit, ale žádné plány se k tomu nedochovaly. Hezké jsou i dvě dřevěné stavby v lidovém stylu v zahradě. Že by Jurkovič? (O této části Slovenské epopeje psala rovněž Marcela Matějková v článku Bystrička a TGM - poznámka redakce.)

Další putování nás zavedlo do Ružomberoku. Centrum je dost rozbité, ale na kopci je dosti architektonicky odvážná stavba Galerie Ľudovíta Fully od Martina Kusého z 60. let s výrazně vykonzolovaným patrem. Byl to u nás v Československu první případ, kdy ještě za života postavili nějakému umělci galerii, v níž měl současně byt a atelier (zařízeno v postbruselském stylu). Fulla bylFulla-galerie velmi nadaný malíř, dost ovlivněný Chagallem, Kleem i lidovým uměním. Uměl to dost dobře prodat i komoušům, dokonce si mohl občas střihnout i nějakou tu „lidovou madonu“. Kusý dělal i jeho hrobku na hřbitově – ta se ale moc nepovedla, neb působí velmi těžkopádně. V Ružomberoku jsme viděli i pěknou funkcionalistickou školu Kotěrova žáka a profesora VŠUP Adolfa Benše (v Praze palác EP v Holešovicích a /staré/ ruzyňské letiště) s nádherným schodištěm, hodným Le Corbusiera.

Další cesta nás vedla k Vysokým Tatrám. Na jejich úpatí je areál dětské zotavovny Lučebná, v níž je hezký funkcionalistický pavilon Janákova absolventa Františka Faulhammera. Vedle pak stojí obec Batizovce, jejíž historický název se zalíbil Baťovi – ani nemusel nic po sobě přejmenovávat a založil tu továrnu (jméno této části obce změnili až bolševici na Svit). Stojí tu typická kolonie baťovských dělnických domků, z velké části ovšem přestavěných. Lépe řečeno, je těžké najít intaktní domek, podobně jako ve Zlíně. A samozřejmě typické továrny z betonového skeletu s válcovými sloupy v modulu 6,15 x 6, 15 m. Podíleli se na tom František Lydie Gahura, Jiří Voženílek a další, stavěno na konci 30. let, včetně krásného nádraží. Další Baťovo městečko Baťovany (Partyzánske) ještě navštívíme.

Konečně jsme vyjeli nahoru do Tater a první zastávkou byly Vyšné Hágy se známým sanatoriem TBC od Františka Alberta Libry a Jiřího Kana – vítězůHágy 1 velké soutěže (v Praze projektovali např. továrny v Hlubočepích, Vysočanech, řadu činžáků a vil. Dále krásné spořitelny v Rakovníku, Lounech, Rokycanech, Chrudimi. Poelzigův žák Kan zahynul v koncentráku). Obrovitá stavba se před námi zjevila jako přízrak. Snad nikdy jsem neviděl v Evropě tak velkou budovu. Vůbec se nevešla na záběr a tak přikládám složené panoramatické foto paní Marcely Bendákové. To monstrum se zdálo zcela opuštěné, ale když jsme ho obešli, bylo vidět, že funguje, dokonce se průběžně rekonstruuje. Fascinující je, že celá stavba je obložena béžovými obkládačkami RAKO.

Silnička na Štrbské Pleso byla po sesuvech neprůjezdná, tak jsme tento úsek museli objet. Tatry působí dost depresivně po obrovských polomech a následujícím požáru. Stavby, které nebylo od Popradu mezi stromy prakticky vidět, jsou dnes mezi nízkým porostem dokonale čitelné. Nicméně padlé kmeny byly důsledně odstraněny a nový les rychle roste - snad bude odolnější. Naštěstí jak Štrbské Pleso, tak na druhém konci Tatranská Lomnica takto postiženy nebyly. Příště se podíváme na další zajímavé stavby v tatranských letoviscích.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Diskuse


V. Pavel
5:58
20.7.2010

počet příspěvků: 1, poslední 20.7.2010 05:58









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.