Toto je reportáž o Psí vyjížďce, která se uskutečnila v sobotu dopoledne (každý rok se koná jedna, o té loňské se dočtete zde). Počasí bylo skvělé. Sjeli jsme se na železničním viaduktu přes Seifertovu ulici na Žižkově, shodou okolností přímo proti domu na rohu Seifertovy a Příběnické, kde se narodil sám zakladatel Neviditelného psa Ondřej Neff. Tento krásný neorenesanční palác postavil známý žižkovský podnikatel a majitel zasilatelství Alois Stuchlík (viz kniha jeho vnuka Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu) v roce 1879 podle projektu profesora pražské německé techniky Bedřicha Tesaře.

Neffův dům

Místo srazu

U vystřelenýho voka 4

Pak jsme už vyjeli po nové cyklostezce, jež vznikla na místě, kudy vedla ještě před pár lety železniční trať – ta byla přeložena do nové trasy, již architektonicky zpracoval Patrik Kotas. Minuli jsme zajímavý secesně-kubistický činžák Bohuslava Homoláče na Husitské ulici, přejeli železnou lávku k hoře Vítkov, kde jsme jeli podél budovy Vojenského muzea ve stylu moderního klasicismu z konce 20. let od Jana Zázvorky a Jana Gillara. Další krátká zastávka byla u hospody U vystřelenýho voka, kde je na fasádě vtipná nová štuková výzdoba od Martina Velíška (viz fotky Jiřího Wagnera).

Zajímavostí je i tunel pro pěší, k jehož žižkovskému portálu jsme sjeli. Ten vznikl paralelně s Letenským tunelem, tedy na přelomu 40. a 50. let (projekt Jiří Novotný) a má i stejný keramický obklad stěn. Je to magické a ponuré místo, kde se většinou natáčejí působivé filmové sekvence o narkomanech. Tunel spojuje karlínskou ulici Thámova s žižkovskou Chlumovou a překonává dost velký výškový rozdíl mezi Karlínem a Žižkovem, nevede přímo a jsou v něm zajímavé akustické efekty. Osvětlení namodralými zářivkami je sporé a cestu v noci nedoporučuji.

Pěší tunel do Karlína

V železničním tunelu

Pak jsme se vrátili na naši trasu. Podjeli jsme betonovou lávku pro sportovce z žižkovské sokolovny (arch. Antonín Ptáčník, 30. léta) a za chvíli už vjeli do železničního tunelu. Tady se cítíte bezpečně, je dobře osvětlený a čistý, povrch cyklostezky je perfektní. Asi po kilometru už jsme venku a před námi se otevírá pěkné panoráma Karlína a Libně. Pokračujeme ještě kousek po vrstevnici a pak sjíždíme z tělesa bývalé trati estakádou, spojující Ohradu se Sokolovskou na pomezí Libně a Karlína.

Portál železničního tunelu

Psí výjezdníci 3

Dole se stáčíme směrem k centru a projíždíme tzv. experimentálním sídlištěm Invalidovna ze 60. let arch. Jiřího Novotného, Josefa Poláka, Milana Rejchla ad. kolem hotelu Olympik (J. Polák – V. Šalda), nové "Sluneční věže" (ta je dost brutálně nalepena na sousední malý činžáček z první republiky). Dále míjíme pozdně barokní usedlost Sluncová, golfové hřiště a zajímavou, leč již dosti zchátralou mazutovou kotelnu (arch. J. Hromas, 1962) s lanovou konstrukcí střechy, až dojíždíme ke staré dobré Invalidovně, kde jsem kdysi prožil deset let v archívu architektury NTM. Zajíždíme také ke zcela novému administrativnímu komplexu Futurama, kde jsou vtipné plastiky betonových křesel, plavců a také hrochů v mělkých bazénech od sochaře Zdeňka Ruffera. Domy jsou jednoduché s pravidelným rastrem oken a neomítanou cihlovou fasádou, s nimi kontrastuje poněkud futuristická kavárna při Sokolovské ulici (projekt Vladimír Krátký a studio Acht).

Futurama

Futurama-plavci

Kvituji, že park před Invalidovnou i navazující Kaizlovy sady jsou pěkně rekonstruovány. Tam naše vyjížďka končí. Na zpáteční cestě jsem si ještě prohlédl novou, pražskou kubistickou architekturou inspirovanou administračku na nároží Šaldovy a Pobřežní ulice od švýcarských architektů Mathiase Müllera a Daniela Niggliho z ateliéru EM2N.

Mazutová kotelna

Stará Invalidovna

Další Psí vyjížďka tedy zase za rok – můžete psát tipy, kudy by měla vést (zásadně však po cyklostezkách). Zato Psí vycházka nás čeká už brzy – sledujte tuto rubriku!

Obrazový doprovod autor a Jiří Wagner

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998