V poslední letní den se konala první podzimní vycházka (ta minulá viz zde). Sraz byl naproti stadionu Sparty na Letenské pláni. Na Letné jsme se už motali vícekrát, ale hlavní tepnu jsme systematicky neprošli nikdy, teď jsme to tedy napravili. Třída se samozřejmě už nejmenuje po hraběti Belcredim, který kdysi prosadil jako ministerský předseda Rakouska-Uherska češtinu jako úřední jazyk, ale po Miladě Horákové. Za války nesla jméno Krále Jiřího, za bolševika pak Obránců míru. Počasí – navzdory deštivým předpovědím – nám opět přálo, chvílemi svítilo sluníčko.

Psí vycházníci se scházejí

Molochov - celek

Postupně jsme pak míjeli tyto stavby: stadion Sparty z poloviny 60. let architektů Vladimíra Syrovátky a Cyrila Mandela (západní železobetonová tribuna arch. Hudce je ještě z první republiky), a 250 m dlouhý blok Molochov (o němž shodou okolností vyšel v sobotu také můj článek v Lidových novinách). Ten tvoří 14 činžáků, které projektovali architekti Otto a Karl Kohnové (7), Ernst Mühlstein a Victor Fürth (2), Josef Havlíček (2), Leo Lauermann (2) a František Votava (1). Jižní fasádu jako celek pak řešil Havlíček. Stavělo se v letech 1937-9. Prohlédli jsme si i severní fasády z uličky U Letenské vodárny, kde jsou i předzahrádky a velmi strmé nájezdy do suterénních garáží. Sparta a Molochov stojí ještě v katastru Bubenče, další popsané stavby už budou v Holešovicích-Bubnech (původně to byly Bubny, s Holešovicemi, které se rozkládaly směrem východním pod nádražím, se spojily v 80. letech XIX. století, kdy byla tato čtvrť připojena k Praze jako Praha VII.

Riva

Palác s kinem OKO

U letenské křižovatky je to Ministerstvo vnitra Kamila Roškota, na Letenském náměstí rovněž funkcionalistická pošta Ladislava Machoně. O něco níže – naproti býv. obchodnímu domu Brouk a Babka – je hezký činžák od Karla Janů na kosé parcele (dole je pizzerie), naproti dům Eugena Rosenberga s nedávno obnovenou slavnou Erhartovou cukrárnou. To jsou cenné stavby ze 30. let. Pak jsme viděli funkcionalistický blok arch. Jaroslava Grubera na rohu Haškovy ulice a protější artdecový činžák Bohumíra Kozáka RIVA, zakončený kupolí.

Hotel Belvedere

Domy Haškova

Ještě o něco níže jsou zase zajímavá nároží ulice Františka Křížka: na jedné straně elegantní blok domů s kinem OKO (stále funkčním!) od Josefa Šolce, naproti zas další "parník" Jana Chládka: hotel Belvedere. Naproti OKU je pak nárožní dům od Antonína Vítka z Baťova projekčního ateliéru – dole byla prodejna obuvi (dnes je tam lékárna). Dodnes jsou v interiéru vidět válcové sloupy typické pro Baťův konstrukční systém.

Dům od Kovařoviče

Bizarní Klenka

Procházku jsme zakončili na Strossmayerově náměstí, jehož hlavní dominantou je neogotický kostel sv. Antonína od Františka Mikše, dokončený až v roce 1911. Na věži je Zvon svobody, který kdysi dostal TGM od WW.

sv. Antonín

Belcredka ze Strossmayera

Naproti kostelu je kuriózní nárožní secesní dům od Richarda Klenky, který má dvojče v Pařížské (dům U Synagogy). Naproti němu bývala hospoda a nad portálem je zábavná štuková dvojice hostinský a hostinská. Autor neznámý. A na konci Antonínské ulice ještě trojice hezkých funkcionalistických činžáků od Josefa Gočára (roh Bubenské) a jeho žáka Rosenberga.

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998