29.3.2024 | Svátek má Taťána


ARCHITEKTURA: Plečnikovy kostely (a pozvánka na Psí vycházku)

27.9.2011

Plečnik

Když jsme v první polovině devadesátých let připravovali v areálu Pražského hradu velkou výstavu slovinského architekta Jože (Josipa, Josefa) Plečnika (1872-1957), mohl jsem s kolegy navštívit také jeho rané vídeňské a také o něco mladší slovinské realizace. Jednak jsme vyhledávali potřebné dokumentační materiály (i řada plánů k adaptacím areálu Pražského hradu a Lán je uložena ve slovinských archívech), jednak jsme vybírali ukázky architektových děl, které měly nějaký vztah k pražským realizacím. Rovněž se připravovala práce na hodinovém filmovém dokumentu Pavla Kouteckého a fotograf Pavel Štecha zase hledal náměty pro fotografie do rozsáhlého katalogu (oba výše zmínění pánové už bohužel nejsou mezi námi). Spoluautor výstavy a člen přípravného týmu, slovinský badatel Damjan Prelovšek nás proto postupně provedl řadou míst spojených s Plečnikovým jménem. Bylo to krásné putování po Slovinsku; protože Plečnik byl velmi plodný umělec a pracoval až do pozdního stáří, najdeme jeho stopy doslova po celé zemi (pár realizací má také v Chorvatsku, Bosně a Srbsku). Zabýval se návrhy snad všech typů staveb – odrodinných domů, škol, knihoven, sociálních objektů nebo zdymadel a mostů, přes urbanismus, drobnou městskou architekturu a parky, až po rekonstrukce památek, pomníky, hřbitovy, hrobky a interiéry. Ale mezi jeho pracemi najdeme i takové detaily, jako jsou dřevěné hračky, vánoční ozdoby nebo kovové držáky na zátky od vína.

Plečnik - Bogojina 2

Zásadní kapitolou byly ale pro tvorbu slovinského umělce a hluboce věřícího křesťana sakrální stavby: kostely, kaple, kláštery a semináře. Navrhl a postavil jich celou řadu a každá z nich je unikátem. Pracoval hlavně svým srdcem, zakázky bral jako velkou poctu, honoráře ho nezajímaly (ostatně chudé řády neměly peněz nazbyt). Některé objekty se nedochovaly – byly zničeny buď během války, nebo v období Titovy diktatury. Každý byl vytvořen s velkou péčí přímo pro určitou lokalitu, využíval místní materiály a snažil se co nejlépe plnit svůj účel. I ve svých kostelech dotahuje architekt společně s vybranými výtvarníky každý detail: navrhuje veškeré vnitřní vybavení od lavic, oltářů, osvětlení až po liturgické předměty: kalichy, monstrance, ciboria, svícny (některé jsme přivezli na pražskou výstavu, byly Tomášem Valenou působivě nainstalovány v románské síni Starého královského paláce). Kromě velkých zakázek se ale zabývá i adaptacemi drobných venkovských kostelů a kaplí, pro některé navrhuje nové zvonice, pro jiné oltáře nebo alespoň věčné světlo, menzu nebo kalich. U těchto drobných prací najdeme často inspiraci českými korunovačními klenoty, které Plečnik obdivoval.

Plečnik - sv. Duch Vídeň 1910-13

Pojďme se podívat alespoň stručně na jeho nejvýznamnější sakrální stavby. Tou úplně první realizací byl prostý železobetonový kostel sv. Ducha ve vídeňské dělnické čtvrti Ottakring, který pochází z jeho raného tvůrčího období v rakouské metropoli po dokončení studií u prof. Otto Wagnera na umělecké akademii. Nejpůsobivějším prostorem kostela je krypta, v níž nás zaujmou nejen uměleckořemeslné předměty, ale i výrazně kubisticky tvarované hlavice sloupů. Pocházejí z roku 1910 – jsou tedy o rok starší než první Janákovy kubistické projekty. Český zakladatel svérázného architektonického stylu je však musel znát a možná byly jednou z jeho inspirací.

Plečnik - Bogojina 1

V rodné Lublani je největší realizací chrám sv. Františka z Assisi ve čtvrti Šiška z konce 20. let. Stavěl se vlastně paralelně s jeho pražským kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně. Na rozdíl od něj však vnitřní prostor člení mohutné sloupy a loď je v půdorysu čtvercová. Krásným nápadem jsou věčná světla různých tvarů a barev, která navrhl architekt pro rodiny donátorů – ti si pak před bohoslužbou to své sami zapálili. Vystoupáte-li na věž, otevře se před vámi krásná vyhlídka na slovinskou metropoli.

Plečnik - sv. František Lublaň 1925-31

Mým nejoblíbenějším kostelem je však prostá stavba sv. Michala na blatech asi pět kilometrů od metropole. Kdysi jsem ji v anketě časopisu Revolver revue vybral mezi sedm staveb světa, které mne nejvíc oslovily. Stavělo se na bažinaté půdě, proto je kampanila plochá a krovy dřevěné stavby podpírají cementové kanalizační trubky. Přesto je kostelnoblesním dílem. Má příčnou loď, aby všichni účastníci dobře viděli na oltář. To byl oblíbený architektův motiv, která ve dvacátých a třicátých letech inspiroval řadu evropských projektantů. Uvnitř najdeme řadu vtipných detailů – např. věčné světlo vyrobené z mosazné turecké kávové soupravy. Střední část před svatostánkem je vyvýšená a určená dětem.

Do výčtu nejvýznamnějších kostelů patří velký chrám sv. Antonína Paduánského v srbském Bělehradě, kde si Plečnik zase vyzkoušel válcovou loď, krypta nepostaveného kostela v Záhřebu a samozřejmě jeho pražský chrám na Vinohradech, kterému se budu věnovat podrobněji příště. Pokud se vypravíte do Slovinska, věnujte prosím ale také pozornost jeho přestavbě kostelíka Nanebevstoupení Páně v Bogojině, jehož bílá válcová věž září v ploché krajině u maďarských hranic jako maják. A také drobným stavbám, jako jsou dva kontemplační pavilonky Brezjanka a Jožamurka v Begunje pro řádové sestry, mistrovsky zasazené do svažitého terénu.

Více se o všech těchto stavbách dozvíte na výstavě, kterou připravil Damjan Prelovšek a již můžete až do 12. října navštívit ve výstavní síni Atrium v kapli při Čajkovského ulici na pražském Žižkově. Doprovází ji i malý katalog.

LN, 17. 9. 2011

Foto Damjan Prelovšek

Na závěr pozvánka na slíbené pokračování Psí vycházky po pražských pasážích (minulá vycházka viz zde). Sraz tuto sobotu 1. října v 10 hodin u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998