Jižní zahrady Pražského hradu se po rekonstrukci opět otevírají veřejnosti

Slovinský architekt Jože Plečnik (1872-1957) by měl jistě radost. Po více než dvouleté rekonstrukci se ve středu 20. června ve 12 hodin otevřely brány dvou zahrad, které upravoval ve dvacátých letech v areálu Pražského hradu. Shodou okolností se tak stalo v době, kdy si připomínáme 140 let od Plečnikova narození a 55 let od jeho úmrtí (viz též zde). Teprve nyní - jak lze snadno doložit porovnáním historických a současných fotografií - se přitom zahrady vracejí do své původní podoby, neboť v minulých dekádách byly devastovány a nedávné pokusy o nápravu tohoto neblahého stavu nebyly vždy dotaženy do zdárného konce.

Hlava dívky na brance do alpina

Fragment lví hlavy pod Bellevue

Představme si celý areál, táhnoucí se pod jižní frontou hradních paláců. Jde o komorní Rajskou zahradu, do níž lze sestoupit monumentálním kaskádovým schodištěm přímo z Hradčanského náměstí, a na ni navazující protáhlou zahradu Na Valech, ústící na východní straně na Opyš (od 60. let patří k Jižním zahradám i Hartigovská zahrada, tu však Plečnik neupravoval). Kromě východního a západního vstupu lze do zahrad sejít i tzv. Býčím schodištěm přímo z hlavního, tedy Třetího hradního nádvoří.

Husákova trafostanice

Hlavice monolitu na Moravské baště

Základní koncepce byla prostá, ale důstojná a působivá. Plečnik navrhl travnaté koberce a mlatové cesty, z nichž ta páteřní prochází zahradami od východu na západ. Krátká příčná osa směřuje od Býčího schodiště dolů k půlkruhové vyhlídce. Plečnik s Masarykem snížili jižní obrannou zeď, vybudovanou v roce 1849 a Pražany vnímanou úkorně, a symbolicky tak opět připojili Hrad k městu. V zahradách je řada zastavení akcentovaných pavilonky, pyramidou, fontánou nebo obeliskem. Tato místa vyznačují významné osy, které propojují areál Pražského hradu s důležitými dominantami města, jako je chrám sv. Mikuláše nebo Karlov. Plečnik rozehrál i složitější motivy: proložíme-li např. kolmo k paláci linii středem kamenné mísy v Rajské zahradě, prochází právě místem, kde do zahrad ústí nenápadný soukromý vstup prezidenta (vyznačuje ho jen zlatá mříž v okně Vázového schodiště, které směřovalo vzhůru do Masarykova bytu v Novém královském paláci). Linie pak pokračuje na III. nádvoří do míst, kde stojí Plečnikův obelisk. Ten měl mimochodem původně stát přímo na monumentálním schodišti do Rajské zahrady, ale monolit z mrákotínské žuly se během dopravy na Hrad, jak známo, zlomil a další blok již neměl vhodné proporce, proto ho slovinský architekt nakonec nechal vztyčit na hlavním hradním nádvoří. Je škoda, že sloup na schodišti není – vedl by zajímavý dialog s obrovskou monolitickou mísou uprostřed zahrady. Zůstal po něm jen mohutný základ, který je dnes vidět v klenuté síni pod schodištěm. Mimochodem, s možností vertikálu přece jen postavit přišel v 90. letech známý český sochař Ivan Theimer. Proporce by zůstaly takové, jak je navrhoval Plečnik, místo žuly však navrhoval bronz, v němž by na reliéfech zachytil motivy z tisícileté historie Pražského hradu.

Moravská bašta

Malý belvedér

Zajímavostí koncepce zahrad je i fakt, že staré stromy měly zůstat zachovány až do svého přirozeného konce, proto je slovinský projektant nechává často stát uprostřed nově navržené cesty nebo v ose zídky. Pro nově vysazené dřeviny však již naplánoval jiná místa. Architektura pavilonků a dalších prvků vychází z antických vzorů, ale Plečnik je nikdy přesně nekopíruje, spíše je dotváří. Výsledkem tak není suchopárný klasicismus, ale živá a nápaditá dílka. Oblíbeným motivem je i kombinace fragmentů z hradních depozitářů s novými elementy. Hlava lva z barokní éry se tak stala oživením zídky pod pavilonem Bellevue, kamennou lavici ozdobily sochy puttů, barokní Herkulovu kašnu zase slovinský architekt doplnil novým soklem. Autor trval na užití domácích materiálů a často musel přesvědčovat odborníky, že vybraný kámen je dostatečně kvalitní. Jsou však i výjimky: na hlavicích sloupů a zábradlí dalšího letohrádku, zvaného Malý belvedér, je použit bílý mramor z italské Carrary.

Plečnikova vyhlídka

Obnovená lampa

Během současné rekonstrukce poškozeného kanalizačního řadu pod zahradami, který ohrožoval i podloží terasových zahrad pod Hradem, byla do areálu vpuštěna i těžká stavební technika. Nastala proto i ojedinělá příležitost k obnově několika důležitých prvků, které byly za minulých totalitních režimů zničeny nebo přestavěny. Jižní zahrady sice prošly v období 1990-1996 rekonstrukcí, která jim víceméně navrátila původní podobu z dvacátých let, ale ta jednak nebyla důsledná, jednak stavební práce z té doby nebyly na požadované technologické úrovni. Není divu: mlatové cesty se za komunistické éry nedělaly, všude se lil asfalt a tak tomu bylo i v hradních zahradách. Cihly byly jen jednoho typu, ostře oranžové barvy a po prvních mrazech se začaly drolit… Dnes je již mnohem větší výběr a stavaři mají znovu k dispozici šikovné profesionály. Rekonstrukce se tak konečně dočkala Plečnikova vyhlídka, která se vinou zanedbané údržby zřítila v 60. letech. Poté byla zmenšena na třetinu původní velikosti a přišla o mozaikovou dlažbu, kamenné zábradlí i lavici s lampou. Zmizela také nevzhledná tzv. Husákova trafostanice u Tereziánského traktu Starého královského paláce a na své místo se po čtyřiceti letech vrátil Plečnikův pavilonek Aviária (Ptačince). U Moravské bašty ve východní části zahrady Na Valech už zase stojí ozdobná kovová lampa, kterou kdysi zřejmě odstranili nacisté. Rekonstruována byla i mozaika dvorku u Matyášova pavilonu v Rajské zahradě. Obnoveny byly mlatové cesty – jen páteřní komunikace je nově dlážděna pískovcovými kameny, neboť dnešní turistický provoz je přece jen jiný, než tomu bylo v Masarykově éře, kdy zahrady sloužily jen prezidentovým hostům.

Pyramida

Ptačinec

Když vyhlédnu z okna své kanceláře v jižním hradním křídle, mám před sebou obnovenou vyhlídku. Vypadá stejně, jako na archívním snímku, který leží na stole pod oknem, a já mám dobrý pocit, že jsme splatili jeden dluh…

LN 23. 6. 2012

Foto autor

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998