3.12.2016 | Svátek má Svatoslav






ARCHITEKTURA: Olšanské hřbitovy tajuplné

5.8.2014

Jít se jen tak projít na hřbitov možná zní divně, ale v parném letním dni to stojí za pokus. Vydejte se do nejstarší části Olšanských hřbitovů - najdete tu stín, ticho a množství pozoruhodných architektonických miniatur ve formě náhrobků a soch, často z dílny věhlasných umělců.

O předminulém víkendu jsme se s manželkou vraceli z vycházky po areálu Nákladového nádraží na Žižkově (zde). Bylo nádherné letní počasí, slunko žhnulo. Cestou jsme se zastavili nakrmit synova kocoura na Olšanském náměstí a pak jsme, tím vedrem už docela vyčerpaní, chtěli počkat na autobus a vyjet jednu stanici nahoru k metru Flora. Autobus nám ale ujel, a tak jsme se rozhodli vyjít těch asi čtyři sta metrů pěšky. Pak jsme si všimli, že v parčíku za kostelem svatého Rocha (což je půvabná barokní stavba Jeana Baptisty Matheye na elipsovitém půdorysu, tak trochu zastrčená za ohradní zdí) je pootevřená branka do Olšanských hřbitovů.

Olšany 2
Olšany 1

Mezi hroby tráva a plevel Vstoupili jsme do zcela jiného světa: tady, pod vysokými stromy, bylo přítmí, ruch okolní dopravy náhle zeslábl, až zmizel docela. Sem tam někde zapípal pták, jinak ticho. Za rozpraskanou zdí se objevily náhrobky porostlé břečťanem - některé tak, že prakticky nebyly vidět. Mezi hroby tráva a plevel. Korunami stromů vysoko nad námi občas pronikly ostré sluneční paprsky a osvětlily kousek země, jinde bylo světlo rozptýlené. A všude kolem nás sochy. Hlavně andělé.

Olšany 9

Ti tu byli zachyceni v nejrůznějších pózách, někdy teatrálních, jindy naopak strnulých. Řada plastik byla mistrovskými díly dávných umělců z období klasicismu a historismu: Václava Prachnera, Františka Xavera Lederera, bratrů Emanuela a Josefa Maxových, jiné však vytvořili neznámí umělci anebo laici - některé z nich byly půvabné právě svou nedokonalostí. Fascinovaly mne dvě sousedící niky na severní hřbitovní zdi, kde byli vedle sebe dva andělé v naprosto identické póze, jako by to byla jednovaječná dvojčata. A o kousek dál malý horor: památníček dvou dívenek, jimž kočár přejel nohy. Obě tu ležely vytesány z kamene, místo nožiček pahýly...

A hned za hřbitovní zdí podivný útvar - betonová zvonička ve funkcionalistickém stylu. Jak se sem asi dostala a proč? Pomalu jsme kráčeli dlouhou alejí a míjeli ta fascinující díla, vyprávějící dávné příběhy. Mezi hroby z počátku 19. století, většinou zcela skrytými pod břečťanem, se nečekaně objevují náhrobky poměrně nové. Třeba ten, v němž je pohřben Ramesh Chandra Coburdhun, syn indického chargé d’affaires. Narozen 3. 7. 1950, zemřel 4. 7. 1950.

O kus výše, směrem k severnímu okraji této nejstarší části hřbitova, už pochází většina náhrobků z druhé poloviny 19. století. Přibývají hrobky významných pražských šlechticů, měšťanů, bankéřů, podnikatelů. A také umělců, často dávno zapomenutých, jako malířky květin Jenny Schermaulové, spisovatele Václava Žížaly Donovského nebo hudebního vědce Velebína Urbánka. Hezky udržovaný je hrob Karla Havlíčka Borovského a zaujalo mne, že novodobější úprava zdi za náhrobkem se zjevně inspiruje „hermelínovým pláštěm“ nedalekého Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně - červené cihly a do nich vsazené bílé kamenné desky, které vystupují z líce zdi.

Olšany 6
Olšany 5

Čím jsou hroby výstavnější, tím víc jsou poničeny. Chybějí zejména kovové prvky: lampy, plůtky, konzoly, svícny, nápisy. Nejhůř dopadly velké hrobky, jakési malé soukromé kaple v románském či gotickém stylu a jindy zas v renesančních nebo empírových formách. Nechybí ale ani inspirace starým Egyptem. Některé se rozpadají, ale najdou se i nově opravené, někdy proto, že je někdo koupil a ozdobil svým jménem. Často jde o díla známých architektů Josefa Niklase, Antonína Barvitia, Josefa Krannera, Rudolfa Kříženeckého, Josefa Fanty, Antonína Wiehla nebo Jana Zeyera, mimochodem bratra básníka Julia Zeyera. Sochy tesali nebo z bronzu nechali ulít Bohuslav Schnirch, Josef Pekárek, Antonín Popp, František Rous, Vilém Amort, Stanislav Sucharda a další. Andělé jsou ovšem rozevlátější než ti v dolní části hřbitova.

Olšany 7

Hroby jsou vlastně taková miniaturní architektonická díla (je zajímavé, jak se sepulkrální téma ze současné architektury prakticky vytratilo - dnes mají lidé urnu doma nebo v kolumbáriu nebo si nechají zhotovit uniformní náhrobek z umělého kamene). Potěšilo mne, že tu občas zůstaly původní železné informační tabulky s bohatou dekorací, nesoucí na svém zrezivělém povrchu nápisy jako: Hřbitov Friedhof II. Oddělení Abtheilung 7.

A jsme nahoře u jižní zdi a za ní k nám doléhá lomoz z rušné Vinohradské ulice. Tady stojí malý hrázděný domek s datem 1842 na trámu nade dveřmi, natřený šmolkově modrou barvou - dílo neznámého autora. K čemu asi sloužil? Možná si tu návštěvníci mohli vypůjčit konev na zalévání hrobu, kdo ví.

A na závěr ještě trochu dat: Olšanské hřbitovy vznikly na území někdejší osady Olšany, když v roce 1679 byly louky změněny na morový hřbitov. Původní území se postupně rozrůstalo, dnes zabírá plochu 50 hektarů a byly tu údajně pohřbeny dva miliony Pražanů.

Naše cesta končí. Vycházíme na rušnou ulici a kouzlo je to tam. Hřbitovní vycházku doporučuji všem, a to i v parném létě. A ještě připomínám, že mnohé náhrobky lze dnes adoptovat a přispět různým způsobem k jejich záchraně. Projekt adopce hrobů, jehož jsem, spolu s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným, také patronem, je podrobně popsán na webových stránkách Správy pražských hřbitovů (www.hrbitovy.cz).

LN, 2.8.2014

Foto: Jana Lukešová, Jiří Wagner

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Diskuse


R. John
9:14
5.8.2014

počet příspěvků: 1, poslední 5.8.2014 09:14









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.