Poslední předprázdninová vycházka začala na severním konci Dejvické ulice, která tvoří hranici mezi dvěma čtvrtěmi – Dejvicemi a Bubenčí. Pověděli jsme si něco o historii Vítězného náměstí a nedokončeném konceptu Antonína Engela. Pak jsme zamířili vzhůru Dejvickou ulicí, kde jsou zajímavé domy již ze secesní éry (Václav Vacek) i z počátku 20. let (Kotěrův žák Jaroslav Vodrák). Dnes je tu i Semafor a divadlo S+H na místě zrušeného kina Svornost.

Na malém náměstíčku jsme si prohlédli secesní dům, který autor zvýšil o patro, aniž poničil kompozici fasády (dole je dnes obchod Baťa), a ukázali si dva funkcionalistické domy od Jindřicha Řehoře a Jaroslava Vondráka. Pak jsme zabočili do Jaselské, kde je jednotně řešený blok pozdně secesních domů architektů Homoláče a Zákostelny. Nakoukli jsme do Mařákovy a Eliášovy, kde jsou stavby Josefa Kovařoviče a Emila Králíčka, resp. Ladislava Skřivánka, jehož průčelí s motivem geometrických sesesních ormamentů je skutečně originální.

V Bubenečeké ulici je pak několik velmi pěkných průčelí s pohádkovými motivy, jako od Artuše Scheinera (jeden dům se také jmenuje příznačně V Pohádce). Zaujal mne „oholený dům“, který už za první republiky přišel o krásnou secesní dekoraci a změnil se v banální stavbu. Jediné, co majitel nezničil, bylo původní secesní balkonové zábradlí... Tyto domy postavil dejvický architekt Jan Petrák. Další blok pod ulicí Čs. armády je dílem Vondrákovým. Naproti je pak jedna ze tří obřích Petschkových vil od arch. Maxe Spielmanna – dnes americká rezidence.

Další kroky vedly ulicí Čs. armády. Tady stavěli Petrák, Zima, Čapek, Krofta… Kroftova radnice byl prý dřív hodinový hotel. Z období funkcionalismu vynikají domy Mühlsteinovy a Fürthovy a na ně navazující dva činžáky Kněžka a Václavíka v Eliášově ulici (v jednom z nich bydlela jazzová zpěvačka Eva Olmerová).

Naše expedice skončila na malém Náměstí Svobody s ošklivou soškou hrajících si dětí od Karla Hladíka a nepovedeným pomníkem anglickým letcům. Tady stojí školní areál Jana Pacla a především jeden z klenotů funkcionalistické architetury – tzv. Skleněný dům, ve skutečnosti blok luxusních domů pro zaměstnance Zemské banky, postavený v letech 1938-9 dle projektu Ferdinanda Maxmiliána Podzemného. Blok byl nedávno pěkně opraven a brzy se otevře stylová kavárna. Je to ukázka pozdního, tzv. emocionálního funkcionalismu,kdy se do architektury vrací opět výtvarné dílo (zde práce Jana Laudy, Bedřicha Stefana a – nemýlím-li se - Josefa Kaplického, otce autora projektu Národní knihovny – viz zde).

Snímky z vycházky ve fotogalerii a na stránkách Zdeňka Tichého.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998