... a pozvánka na zájezd po moderní architektuře

Pavel Janák

Minule (viz) jsme tu představili rané projekty mladého nadaného architekta, které reagovaly na tehdejší tvorbu vídeňského inovátora Otto Wagnera, i jeho pražského pokračovatele Jana Kotěru. Pavel Janák (1882-1956) na sebe výrazně upozornil jak svým návrhem na dostavbu Staroměstské radnice, tak projektem Hlávkova mostu - prvního betonového mostu přes Vltavu v Praze. V průběhu jeho stavby – v roce 1911 – však mladý projektant došel k závěru, že kotěrovská moderna již zašla ve své racionalitě příliš daleko a že hrozí nebezpečí ztráty jejího emocionálního náboje.

V té době byl zaujat novým výtvarným směrem, který se zrodil v Paříži zásluhou geniálního umělce Pabla Picassa (1881-1973) – kubismu. Principem tohoto směru bylo rozložit zobrazovaný předmět (může jím být portrét, krajina nebo zátiší), jenž je po destrukci a analýze znovu konstruován, aniž by byl zbaven své předmětnosti (za první kubistický obraz je považováno Picassovo plátno Avignonské slečny z let 1907-8). Výtvarný kubismus zaujal i některé naše výtvarníky – Bohumila Kubištu, Emila Fillu, Antonína Procházku, Josefa Čapka, Václava Špálu, Otto Gutfreunda a další, kteří revoluční styl přenesli z Francie do Čech. Janák jejich tvorbu obdivoval a nakonec dospěl k názoru, že kubismus lze určitým způsobem aplikovat i v architektuře. Inspiraci hledal i v pozdní gotice (např. sklípkové klenby) nebo Santiniho barokní gotice. Chodil rovněž kreslit krystaly do mineralogických sbírek Národního muzea – jejich studie jsou dodnes zaznamenány v jeho pověstných skicářích.

Janák - doza1

Janák - doza2

Od krystalů byl už jen krůček ke kresbám domovních průčelí a krystalicky tvarovaných interiérů. Šlo o dynamické formy šikmých ploch a Janák měl zřejmě pocit, že našel ten správný recept na léčbu nudné pravoúhlé racionální architektury. Své krédo vtělil do textu s příznačným názvem Hranol a pyramida, který publikoval v roce 1912 v časopise českých kubistů Umělecký měsíčník. Píše v něm mimo jiné: "Architektura oproti přírodnímu stavění jest vyšší činností; spojuje v sobě - všeobecně – činnosti dvě: vyhovění lidskému účelu a umělecké vyjádření, tj. abstrakci hmoty. Proto její celek spojuje v sobě i dvě soustavy tvoření: technické hranolové dvojploché stavění a abstraktní přetváření hmoty trojplochou, ať již šikmou nebo křivkovou soustavou. Dle toho, který z obou podnětů architektury má převahu, utváří se i její celkový charakter".

Janák - dozy

První kubistická stavba na světě vznikla na Janákově projekčním stole již v roce 1911 a v následujícím roce byla dokončena: Jakubcův rodinný dům v Jičíně. Vidíme-li však ranou studii a definitivní tvar, je patrné, že architekt své dílo velmi zjednodušil a z konceptu dramaticky protvářeného průčelí zbylo jen málo. Lépe se mu vedlo u další stavby, resp. adaptace barokního Fárova domu v Pelhřimově (1912-13) s výrazným novým štítem, balkonem, nárožním arkýřem a portálem. Dokázal, že oba dynamické styly baroko a kubismus spolu velmi dobře komunikují. V téže době vznikají ještě další stavby, byť již ne tak výrazné: Drechselův domek v Pehřimově, jez v Předměřicích a hrobka malíře Felixe Jeneweina na kutnohorském hřbitově. Připočtěme ještě několik nerealizovaných soutěžních projektů a pak návrhy kubistického nábytku a originální keramiky – zejména vázy, dózy a kávové servisy, produkované Janákem a Gočárem založeným družstvem Artěl a Pražskými uměleckými dílnami. Fenomén architektonický kubismus na čas zaujal ještě několik dalších projektantů: Josefa Gočára, Vlastislava Hofmana, Josefa Chochola, Ladislava Machoně, Emila Králíčka, Otakara Novotného nebo Oldřicha Lisku a Vladimíra Fultnera, okrajově na nový styl reagovali i další. Nicméně převážná většina projektantů zůstala vůči kubismu imunní. Ti konzervativní byli nadále věrni doznívajícímu historismu a secesi, ti radikálnější pak Kotěrovi a jeho moderně, v níž spatřovali tu jedinou správnou cestu k budoucí moderní architektuře. Janákovi nevyšel ani sen o rozšíření stylu do Evropy: vše skončilo u modelu kubistického průčelí domu od francouzského výtvarníka Raymonda Duchampa-Villona z roku 1912.

Zklamaný Janák v roce 1913 s kubismem definitivně skoncoval, někteří jeho kolegové se pokoušeli styl ještě vzkřísit po první světové válce. Ovlivnil však několik německých expresionistů v čele s architektem Bruno Tautem, kteří na něj navázali ve své tvorbě na počátku 20. let (v roce 1914 se s českým kubismem mohli setkat na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem). Konečně jeho ozvěny najdeme i ve filmových výpravách té doby – stačí se podívat na slavný filmový horror Roberta Wieneho Kabinet doktora Caligariho z roku 1920. Svérázný styl byl později zapomenut, a pokud byl připomínán, pak spíše jako kuriózní odbočka moderní architektury. Obnovenému zájmu se těší až v poslední době: několik domů, které dosud existují, je památkově chráněno, úspěšně se vyrábějí repliky kubistického designu a vznikají dokonce stavby, které se jím inspirují, a to konečně i v zahraničí, což by Pavla Janáka jistě potěšilo. Ale není nutno jezdit třeba do Berlína. Jednu si dokonce můžete prohlédnout už nyní – jde o administrativní budovu na nároží ulic Šaldovy a Pobřežní v pražském Karlíně od švýcarských architektů Mathiase Müllera a Daniela Niggliho z ateliéru EM2N, která se právě dokončuje.

Neklidný experimentátor Janák však kubismem v architektuře zdaleka neřekl své poslední slovo, jak ostatně uvidíme příště…

Šaldova - Pobřežní

LN, 25. 2. 2012

Foto Ester Havlová a archív ZL

A ještě jedna pozvánka: také letos v červnu (8. – 10. 6.) podnikneme s cestovní kanceláří JL turist výlet po moderní architektuře - tentokrát tří měst: Ostravy, Olomouce a Brna. Navštívíme mj. důl Michal, vily Primavesi, Jurkovič a Tugendhat a různé další zajímavé stavby. Informace o cestě a přihláška viz webová stránka: jlturist.sweb.cz/lukes.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998