4.12.2016 | Svátek má Barbora






ARCHITEKTURA: Grand prix architektury 2011

17.5.2011

Prestižní soutěž o nejlepší realizované stavby v předešlém roce má za sebou již 18. ročník. Postupně si získala v oboru prestiž, ale bylo třeba nejdřív postupně vyladit podmínky a odstranit řadu dětských nemocí. Přiznám se, že jsem byl zprvu kritikem soutěže, neboť mi vadily různé věci, které ji do určité míry diskreditovaly.Lodecká DaM 2 Tak například se návrhy zaslané architekty hodnotily podle jimi dodané dokumentace a porota – byť od počátku mezinárodní – zpravidla nestíhala stavby navštívit. Bez osobní účasti ale architekturu posuzovat nelze a co působí na obrázcích (navíc často nafocených předními fotografy) skvěle, může být ve skutečnosti průměrné nebo špatné. Dům na vás prostě nějak působí, roli hrají nejen fasády, ale také interiéry, celková atmosféra, detail, barvy, i tak subtilní pojmy, jako je třeba útulnost, akustika… Dalším velkým problémem bylo, že se často posuzovaly stavby dosud nedokončené, domy nebyly ještě zařízeny a obydleny. Nebylo proto koho se zeptat, jak stavba funguje, co je projektantem nedomyšleno, zda to lze napravit nebo je vše ztraceno, protože základní koncept je vadný. Konečně promyšlený nebyl ani systém hodnocení – bylo mnoho různých kategorií, které se částečně překrývaly, teoreticky třeba mohl vyhrát dům s krásnou fasádou a špatným interiérem anebo naopak. Přitom architekturu je třeba vždy hodnotit komplexně – od umístění a celku přes interiér až po sebemenší detail.

Po různých nárazech, kdy třeba zvítězil návrh, který byl sice na snímcích efektní, ale měl řadu provozních závad (řadové domky v Rudníku, kde zjevně porotci nenašli čas promluvit si s jejich obyvateli), se přece jen systém hodnocení změnil. Když jsem byl v roce 2005 členem jury, vybrali jsme z několika desítek dokumentací ty, které vypadaly nadějně, a pak tři dny cestovali po vlastech českých. Bylo to náročné, neboť jeden hodnocený dům stál až na česko-slovenské hranici, v soutěži byly různé vyhlídkové věže na kopcích, přesto jsme všechna nepohodlí rádi podstoupili. Všude jsme mluvili s uživateli a hned byl pak důvod některé favority raději opustit – třeba tehdy, když krátce po otevření už nefungovaly výtahy, fasádní panely (na fotkách tak efektní) byly špatně osazeny a parádní vstupní dveře se nedaly dovřít, protože konstrukce nebyla dobře navržená. Tehdy jsme za vítěze vybrali plavecký bazén na Žlutém kopci v Brně (ateliér DRNH), kde jsme taky našli pár drobných závad, ale ty byly snadno odstranitelné.

Skvělou devízou soutěže Grand prix byly mezinárodní poroty. Pravda, někdy tam „cizinu“ reprezentovali i Češi, kteří dříve působili v zahraničí, ale každý hlas lidí, kteří měli zkušenost zvenčí, je k nezaplacení. Mezi porotci se objevily i významné osobnosti světové scény – v tom „mém“ ročníku to byl třeba sir Michael Hopkins z Londýna. To byl také důležitý signál pro naše účastníky soutěže, neboť pouze domácí porota by byla jistě v permanentním podezření, že někomu nadržuje. Lodecká DaM 1

Grand prix ovšem měla vždy své nepřátele, někteří architekti trpěli pocitem, že jejich návrhům se nedostává patřičné pozornosti, a tak se přestali zúčastňovat. Jiní byli zase tak zavaleni prací (to bylo ovšem ještě před začátkem ekonomické krize), že si nenašli čas na přípravu panelů. A ještě další asi už dopředu věděli, že jejich komerční tvorba asi porotu neosloví. Pořadatelem byla od počátku Obec architektů (OA), v posledních letech se přidala i stavovská organizace, tedy Česká komora architektů (ČKA). Mezi oběma institucemi ovšem panuje po léta jistá nevraživost, a tak se letošní ročník GP konal opět jen pod hlavičkou OA. Komora si prý založí vlastní soutěž, což považuji za nesmyslné a na malém domácím písečku v podstatě sebevražedné.

Letos proběhlo vyhlášení výsledků ve Veletržním paláci, kde je také k vidění – jak je dobrým zvykem – celá bilance. Někdo z architektů možná lituje, že předávání cen se konalo tradičně bez přítomnosti televizních kamer, a tedy i neodmyslitelné estrády, ale právě tohle já považuji za velký klad! Expozice pak bude cestovat po dalších městech. Pravidelně je k dispozici podrobný katalog vydaný ve spolupráci s redakcí časopisu Architekt. Letos získal Grand prix návrh polyfunkčního domu s tělocvičnou, obchodem a byty v Lodecké ulici v Praze 1 – Novém Městě, postavený dle návrhu Petra Buriana, Jana Davida a Petra Malinského z pražského atelieru DaM. Je toLodecká - Barvířská zajímavá stavba, která mi trochu připomíná práce japonských metabolistů z 60. a 70. let. Možná je trochu příznačné pro naše poměry, že se proti ní od počátku bouřili místní obyvatelé, přestože se jednalo o normální stavební parcelu. To svědčí o dvou věcech: lidé obecně nejsou rádi, když v jejich okolí probíhá nějaký stavební ruch. A taky že současná kvalitní a neortodoxní architektura je jim velmi vzdálena. Snad si na ni zvyknou tak, jako třeba na dnes už téměř všeobecně kladně hodnocený Tančící dům. A možná se teď budou naopak paradoxně chlubit, že bydlí vedle tak významné budovy.

Více se o vítězném domě dočtete v podrobném komentáři mého kolegy Adama Gebriana v LN ze soboty 2. dubna tohoto roku. Z několika cen a čestných uznání v jednotlivých kategoriích mne zaujal třeba krytý bazén v Litomyšli (atelier DRNH), bytový dům v Ostravě (architekti Ladislav Kuba – Tomáš Pilař) nebo nová pěší zóna v Chebu od atelieru A69, z interiérů pak kavárna B.Braun v Praze od Evy Jiřičné a Petra Vágnera, o níž jsem psal v Orientaci 13. 11. 2010. Cenu za celoživotní dílo získal Stanislav Hubička (*1930), mj. autor architektonického řešení Nuselského mostu v Praze.

LN, 14. 5. 2011

Foto: Andrea Thiel Lhotáková a Jiří Wagner; klip: Jiří Wagner

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Diskuse


J. Vozábalová
9:49
17.5.2011

počet příspěvků: 1, poslední 17.5.2011 09:49









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.