30.3.2017 | Svátek má Arnošt






ARCHITEKTURA: EXPO Milano 2015 – Český pavilon

26.5.2015

Jak obstojí český stánek v kontextu ostatních pavilonů na letošní světové výstavě?

EXPO 7

Máme tu další světovou výstavu kategorie A s českou účastí. Pro přehlednost uvádím stručně ty, které se konaly po druhé světové válce: Brusel 1958, Montréal 1967, Ósaka 1970 – tam patřily československé pavilony vždy k nejoceňovanějším. Následovala dlouhá cézura v době tzv. normalizace, kdy jsme se těchto akcí neúčastnili. V roce 1986 v rámci úspěšné výstavy kategorie B (tedy tematické) ve Vancouveru jsme se na světové pódium vrátili, ale tato i další – již posametové expozice v Seville 1992 (poslední společná československá účast), a Hannoveru 2000 moc nápadité nebyly, i když vnější podoba pavilonů nebyla špatná (stranou nechávám naši účast v korejském Daejeonu 1993, na jejíž pavilon ani nebyla vypsána architektonická soutěž). Poté došlo ke změně systému – místo dosavadních soutěží na libreto expozice a zvlášť na architekturu pavilonu, které přinášely trvalé problémy, se konají výběrová řízení na řešení celé koncepce, vítěz tedy dodá pavilon včetně expozice na klíč, postará se o provoz i jeho následnou likvidaci (případně nové využití). Výběr samozřejmě provádí odborná komise, v níž zasedají architekti, výtvarníci, designéři a další profese. Tak následovaly české pavilony v japonském Ajči 2005, Šanghaji 2010 a nyní tedy v Miláně.

EXPO 1

Tradičním problémem posledních českých účastí je fakt, že se o tom, zda budeme na akci participovat, rozhoduje vždy na poslední chvíli, takže tým, který na přípravě pracuje, je vystaven permanentnímu stresu a obavám, zda po případných volbách nebude vše jinak. V této souvislosti se vždy znovu a znovu objevují argumenty proti naší účasti – světové přehlídky jsou prý passé, v internetové éře nikoho nezajímají. Skutečnost je ale jiná. Návštěvnost posledních výstav překonává všechna očekávání, což platí nejen pro Šanghaj, ale i pro metropoli Lombardie. Ve všední den navštíví expo v Miláně v průměru 130 až 150 tisíc lidí, o víkendech se počty šplhají až ke dvěma stům tisícům! Když jsem po českém národním dni opouštěl kolem půlnoci výstaviště, byly v areálu ještě desetitisíce lidí a metro bylo přeplněné. Oblíbené jsou prý i noční prohlídky. A především dále platí, že světová výstavní akce je stále úžasnou příležitostí pro architekty, techniky a designéry vyzkoušet si v nebývalé konkurenci nové experimenty. Vždyť každé expo přineslo alespoň dvě tři novinky, které výrazně posunuly vývoj architektury. A jsou tu samozřejmě i ekonomické aspekty.

EXPO 4
EXPO 3
EXPO 2

Ovšem, mnohé se od časů velkolepých akcí konaných v devatenáctém století a první polovině století dvacátého změnilo. Lidé už nejezdí obdivovat technické vynálezy ani gigantické stavební konstrukce. Ostatně pavilony se zmenšily a je jich tolik, že se vše ani projít nedá. Své stánky mají ostatně i mikroskopické státy jako Monako a Vatikán, vystavují italské provincie a je tu i řada firemních objektů i zařízení různých mezinárodních institucí. Chcete-li zaujmout, musíte přijít s něčím výrazným, neokoukaným, s něčím, co upoutá pozornost unaveného návštěvníka – nezvyklým tvarem, materiálem, výtvarným prvkem. V interiérech naopak platí: méně je více. Přeplněné expozice spíše odrazují, cení se opět nápad, vtip. V Šanghaji měly největší úspěch obecenstva i kritiků pavilony Spojeného království a Dánska. V prvním byla jediným exponátem semena rostlin zatavená do svítících konců laminátových tyčí tvořících jeho stěny. V dánském pak známá socha mořské víly, nic víc. Britský pavilon, jehož vnější podoba jakéhosi mořského ježka se vlivem větru neustále měnila, i dánský, který tvořila obří spirála, po níž návštěvníci sjížděli na bicyklech, byly však samy o sobě tím nejlepším exponátem (viz zde). Ani stovky seberafinovanějších videoprojekcí by tyto nápady nenahradily. Myslím, že v Miláně platí letos to samé.

EXPO 11
EXPO 10
EXPO 9

Jak tedy v té tvarové, barevné a materiálové kakofonii obstojí náš pavilon? Především má výbornou polohu – je hned první za hlavní branou. Tvarově je prostý a nepříliš výrazný. Mladí brněnští architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof zvolili bílou barvu s červenými a modrými detaily, plášť kryjí vertikální lamely a celá stavba je v modulovém systému, takže nebyla drahá a po skončení výstavy je možno díly znovu použít. Ty nosné nápady jsou tu dva. Především mělký bazén přímo před hlavním průčelím. Takové zařízení jinde kupodivu není a špinavá voda v hlubokém betonovém korytu kanálu, který areálem prochází, mu nekonkuruje. Tady se prostě znavený návštěvník v horkém jarním či letním dni rád posadí na okraj a spustí nohy do křišťálově čisté ledové vody. K tomu si dá české pivo přímo od pípy, zatímco jeho děti se brouzdají kolem té druhé atrakce: plastiky obřího ptáka, mutujícího v automobil (nebo naopak?) od Lukáše Rittsteina. Nechám stranou uměleckou úroveň, ale jako výrazný orientační bod to funguje: Sejdeme se u ptáka. Expozice je jinak celkem jednoduchá, nepřeplněná: výtvarně nejzajímavější jsou – podobně jako v Šanghaji - artefakty Jakuba Nepraše inspirované přírodními motivy a se zabudovanou miniprojekcí. Příjemná je střešní terasa, ale tam už nevystoupá každý. Je tu dost místa v restauraci i přízemním bufetu (přesto tu bývá plno). Studentská „lesní“ scenérie Laboratoř ticha je taky zajímavá a navíc splňuje – tak jako ostatní zmíněné i nezmíněné exponáty a výtvarná díla - ekologické zadání výstavy. Propagací našeho stánku byl ostatně i Český národní den se střídajícími se vtipnými programy, jež zaručeně přitáhly pozornost procházejících – nový cirkus, módní přehlídka, ukázky z Rusalky, bubeníci, surfující modelky – to vše pod taktovkou bratří Cabanů, Beaty Rajské, v Itálii nesmírně populární Aleny Šeredové. Takže – žádná ostuda, pavilon i expozice docela fajn. Příště se podíváme na některé další stavby.

Foto autor
LN, 23. 5. 2015

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.