25.4.2024 | Svátek má Marek


ARCHITEKTURA: Eva Jiřičná

7.4.2009

Světově proslulá architektka se dožívá 70. let

Sedmdesáti let se dožila v těchto dnech významná česko-britská architektka a designéra Eva Jiřičná. Narodila se ve Zlíně, městě, které patří Baťovou zásluhou k nejzajímavějším urbanistickým a architektonickým centrům moderní Evropy 20. a 30. let. Právě toto unikátní prostředí, v němž pracoval i otec jubilantky arch. Josef Jiřičný, formovalo její názory a mělo vliv na její pozdější tvorbu. Jiřičná studovala na pražské technice a poté ještě na Akademii výtvarných umění u prof. Jaroslava Fragnera Také jeho osobnost měla na začínající architektku značný vliv. Učil studenty především samostatnému myšlení i péči o každý detail.

Po několika letech práce ve Výzkumném ústavu bytové a oděvní kultury se Jiřičná rozhodla po ruské okupaci 1968 odejít do Británie. Tam si postupně získala jméno menšími zakázkami interiérů módních obchodů, kde se také často objevuje její slavný motiv subtilního ocelového vřetenového schodiště se skleněnými stupni, který je dodnes jejím charakteristickým prvkem. Jiřičná pracuje postupně v atelieru Louis de hotel JosephSoissons Partnership na projektu brightonské maríny, a ve studiu světoznámého lorda Richarda Rogerse, kde samostatně vede práce na interiérech budovy Lloydovy pojišťovny, která patří k vlajkovým lodím stylu high-technology.

A tomuto stylu zůstane Eva Jiřičná věrná i v následujících letech, kdy si zakládá vlastní projekční ateliér Eva Jiricna Architects. Vzniká design pro obchody prestižních značek Harrod´s, Boodles, Hugo Boss, Kenzo, Joseph, Joan&David atd., některé ještě ve spolupráci s jejím tehdejším životním partnerem Janem Kaplickým a jeho studiem Future Systems. Navrhuje také stavby – např. nové křídlo londýnské vily Ove Arupa nebo autobusové nádraží Canada Water Bus Station v Londýně. V nedávné době vytvořila výstavní prostory pro Victoria and Albert Museum. Po roce 1990 pak získala také řadu zakázek v Česku, kde si otevírá rovněž studio: lávka pro pěší v městských sadech v Brně, střízlivý, ale přitom elegantní hotel Joseph na Starém městě v Praze, činžovní a obchodní dům tamtéž a několik interiérů – např. v Gehryho Tančícím domě, prostory pro British Council nebo půdní byt pro Karla Schwarzenberka. Jiřičná je také autorkou působivého interiéru gotického kostela sv. Anny na Starém Městě, který byl vytvořen ve spolupráci s nadací prezidenta Havla. V poslední době pak navrhla především campus nově založené zlínské University Tomáše Bati. Na papíře zatím zůstala ocelová lávka v prostoru bývalé ostravské Karoliny.

Nejvýznamnější pražskou realizací je pak bezesporu Nová oranžérie Pražského hradu s unikátní ocelovou konstrukcí. Stavba vznikla z popudu Olgy Havlové a s finanční podporou kanadské mecenášky paní Jennifer Allen Simmons. Jiřičná navrhla speciální konstrukci, kdy plášť tvoří skleněné desky nesené sítí ocelových tyčí, propojených styčníky. Tento plášť je pak kotven do dlouhého vazníku, který prochází nad historickou zdí. Výhodou konstrukce je také to, že nemá po celé délce žádné vnitřní podpory, takže se tam dá snadno s rostlinami manipulovat. Větrání, vlhčení, vytápění a stínění této high-tech stavby par excellence řídí počítač, ale pro případ nouze lze jednotlivé prvky ovládat i ručně.

Nová oranžérie slouží svému účelu dobře už deset let a je dnes obdivovaným dílem v pestré mozaice staveb ze všech epoch, z nichž je geniálně poskládán Pražský hrad. Nebyl to však snadný úkol především proto, že Oranžérie je v přímém sousedství renesanční Míčovny a rovněž stojí v ose hlavního pohledu návštěvníků od Královského letohrádku směrem na katedrálu sv. Víta. oranžerie 1

Pro všechny tyto stavby je typická čistota a jednoduchost provedení, promyšlené dispoziční řešení, dokonalé materiály – zejména sklo a ocel, přiznání technologických prvků, které autorka neskrývá a naopak se stávají účastníky celkového vyznění stavby, ať už jsou to vazníky, styčníky, ocelová táhla, slunolamy nebo žaluzie. Kdyby měl její styl autor těchto řádek co nejjednodušeji vystihnout, označil by ho nejspíš za křehký, poetický high-tech.

K této činnosti je potřeba přidat i práci pedagogickou – Jiřičná vedla řadu let ateliér na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Za svou práci získala tolik ocenění v mnoha zemích, že je zde ani nelze všechna vyjmenovat. Snad tedy alespoň fakt, že je patrně jedinou ženou českého původu, která je komandérem Řádu Britského impéria. Dále získala ocenění Royal Designer for Industry, a Excellence Award for contribution to international design v Mexiku, byla presidentkou Architecture Association v Londýně, je členkou Královské akademie umění a čestnou členkou Amerického institutu architektů; dále obdržela čestné doktoráty Southampton Institute, Technické university Brno, University v Sheffieldu, Metropolitní university v Londýně a naposledy technické university v Bratislavě a University Tomáše Bati ve Zlíně. Jiřičná byla také členkou mnoha porot mezinárodních soutěží, mimo jiné na Národní knihovnu v Praze, i když na ni asi nebude mít – vzhledem k smutnému osudu vítězného návrhu – ty nejlepší vzpomínky.

Ti z nás, kteří znají Evu Jiřičnou, oceňují její pracovitost, novátorský pohled na problémy, ale také skromnost, laskavost a vlídnost, a to nejsou právě vlastnosti, které by byly v dravém světě současné architektury a designu obvyklé.

LN, 30. března 2009

Pozn.: Obrázky Oranžérie na Pražském hradě pořídil syn Honza během jedné z našich Psích vycházek. Autorem obrázku hotelu Joseph je Jiří Wagner

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998