30.7.2016 | Svátek má Bořivoj






ARCHITEKTURA: Dynamický Austin

10.11.2015

Nové počítačové centrum USA roste jako z vody uprostřed Texasu

Osud mne na pár dní zavanul do dalekého Austinu – miliónové metropole státu Texas. V kampusu University of Texas jsem otevíral výstavu pražského funkcionalismu, jež se tam ocitla díky pozvání předního znalce evropské moderní architektury profesora Christophera Longa (nedávno s ním přinesly Lidové noviny rozsáhlý rozhovor na téma prací Adolfa Loose na našem území). Pan profesor a s ním i výtvarník Jiří Příhoda, který v Austinu bydlí a který expozici instaloval, mi ukázali řadu zajímavostí snad nejrychleji se rozvíjejícího města současné Ameriky.

Město hudby

Město hudby

Klasicistní vila

Klasicistní vila

Zatímco texaský Dallas zbohatl díky ropě a Houston je spojován s vesmírným programem, Austin je dnes především sídlem počítačových firem, jako je například Dell. Nepříliš zajímavá lokalita s drsným klimatem (v době mého říjnového pobytu denně šplhaly teploty nad čtyřicítku) se začala radikálně proměňovat až v posledních letech. V praxi jsem viděl to, co znám z Berlína raných devadesátých let nebo Šanghaje nedávné doby – obrovský stavební boom, les jeřábů a mrakodrapy, rostoucí jako houby po dešti. Nahrazují starší zástavbu s výjimkou úctyhodného univerzitního kampusu a několika solitérů, jako je místní Capitol. Památkáři také prosadili zachování zbytků drobné zástavby, jež tvoří nízké dílny, garáže a podobné stavby, které se proměňují v hudební kluby (Austin je též centrem hudby, zejména country a western, najdete tu i pomník Willieho Nelsona), nejrůznější restaurace a bary, kde se sedí vevnitř i na střešních terasách. Další podniky se objevují v přízemí nových věžáků všech stylů a tvarů. Austin je město mladých. Mí průvodci mne upozornili, že večer v centru nepotkáte staršího člověka. Nevěřil jsem jim, ale musel jsem nakonec souhlasit – nejstarším chodcem jsem byl po celou dobu naší vycházky já sám...

Kampus 4
Kampus 1

Kampus

Upřímně řečeno, nové centrum na mne velký dojem neudělalo, podobně jako čínská Šanghaj. Celé to především působí strašně uměle. Naopak nadšený jsem byl z rozsáhlého kampusu texaské univerzity. Ta patří k nejstarším v USA, tvoří samostatnou čtvrť a obsahuje budovy různého stáří: ty nejstarší ve stylu historismu, mladší reprezentují art deco, ty nové současné trendy. Přesto je výsledek harmonický, neboť stavby mají podobné měřítko, jedinou výškovou dominantou je věž v centru připomínající maják. Ulice mezi jednotlivými fakultami (těch jsou tu desítky) se postupně mění v pěší zóny, kde se také jezdí na vypůjčených bicyklech nebo skútrech, všude je zeleň a voda. Nechybí sportovní areály, několik koupališť, dále jsou tu knihovny, kavárny a obchody, etnické restaurace a koleje. Mezi největší současné mecenáše kampusu patří Bill Gates a Michael Dell. Studenti tu mají doslova ráj na zemi, v přízemí každé budovy jsou otevřené studovny, výstavní síně, řada působivých výtvarných děl... Na fakultě architektury jsou k dispozici speciální skvěle vybavené dílny, kde studenti staví modely, jsou tu laboratoře se vzorky všech možných materiálů a stavebních konstrukcí, bohatě vybavené knihovny i plánový archív. Pavilony fakulty architektury navrhl na počátku dvacátého století slavný Cass Gilbert, tvůrce známého Woolworthova mrakodrapu v New Yorku (viz zde). Ten si dal zvlášť záležet na výzdobě ve stylu pozdního historismu. Pozdější významní architekti – pedagogové také přispěli svým dílem – naši výstavní síň zdobí obří nástěnný abstraktní obraz od Michaela Gravese a vtipné malované vlysy s různými architektonickými motivy. Potěší, že na jednom jsou zobrazena i křesla „Brno“ z vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe. Tato dekorace je dílem jednoho ze zakladatelů postmoderny Charlese Moora (1925-1993).

Moorův dům
Moore 3

Moorův dům

Vyplnilo se mi také přání vidět slavnou Moorovu rezidenci v jedné z mnoha vilových čtvrtí Austinu, které okupují okolní kopce. I tady je architektura velmi pestrá, viděl jsem jak nejstarší vily se sloupovými portiky ve stylu dřevěného klasicismu, tak původní černošskou čtvrť s malými dřevěnými domky, ale i novodobé haciendy v hollywoodském stylu, které si staví mladí computeroví mágové, kteří dnes přicházejí do Austinu z východního pobřeží i ze Sillicon Valley. Jen funkcionalismus třicátých let je tu zastoupen jedinou vilou, která jako by se sem přestěhovala z pražské Baby. Moorův dům je vlastně zvenku docela nenápadná dřevěná stavba s vnitřním átriem a mělkým bazénem uprostřed. Interiér, dnes vlastněný nadací, jež spravuje jeho odkaz, však stojí za to. Starý pán, který žil vždy sám, si v něm vytvořil svérázný svět připomínající jakési bizarní muzeum. Celý jej naplnil stylizovanými antickými sloupy s malovanými hlavicemi a vlastnoručně vyrobeným nábytkem. Jsou tu knihovny přetékající publikacemi a katalogy, ale také skříně a skříňky pokryté tisíci dřevěných sošek a masek z Mexika, Dálného východu a dalších světových končin. V jednom křesle sedí dřevěný kostlivec v životní velikosti, pak jsou tu tisíce drobných postaviček, figurek, podivných modelů staveb, vše hýří pestrými barvami. Celé to působí poněkud strašidelně, je to takový sen postmodernisty se vším všudy, tak jako ostatně byla i Moorova architektura, kombinující nejrůznější styly a materiály – viz třeba jeho nejznámější dílo Piazza d ́Italia v louisianském New Orleansu. Celé je to samozřejmě obklopeno subtropickou přírodou.

Park soch

Park soch

Podobně fascinující je i areál parku se sochami Laguna Gloria u vodní nádrže na řece Colorado, které je obdobou dánské Louisiany. Založila ji kdysi rodina Betty a Edwarda Marcuse kolem svého honosného sídla na okraji Austinu a nyní je pravidelně současnými kurátory doplňována o další a další artefakty, někdy dominujícími volným prostranstvím, jindy skrytými v bujné vegetaci. Austin v Texasu je zkrátka dynamicky se rozvíjející místo, o němž ještě hodně uslyšíme, a nejen v souvislosti s počítači.

Austin

Austin

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.