19.3.2024 | Svátek má Josef


ARCHITEKTURA: Další pražské trauma – ostrov Štvanice

17.1.2017

Před časem jsme navštívili dvě neuralgická místa Prahy – areál chátrajícího Výstaviště v Bubenči a někdejší pýchu centra metropole - Václavské náměstí na Novém Městě. Dnes se vypravíme na třetí - na ostrov Štvanici v katastru Holešovic. Cenná lokalita byla ještě nepříliš dávno atraktivním územím s parkovou úpravou a řadou sportovišť, její dnešní stav je však otřesný.

Zimní stadion dnes 3
Zimní stadion dnes 2

Zimní stadion dnes

Štvanice – nevelký pražský ostrov v katastru Holešovic – byl pojmenován podle zápasů divokých zvířat se psy, což byla poněkud drsná zábava našich předků. Od devatenáctého století bylo ale území postupně kultivováno. Měla tady být zoologická zahrada nebo zábavní park. Nakonec na ostrově vznikl první pražský tenisový areál – 1. ČLTK (První český lawn-tennisový klub) s dřevěnou arénou, jež pak hostila řadu daviscupových zápasů a turnajů. Atmosféru staré Štvanice pamatuju ze svého mládí, kdy jsem tu hrával. Z její lhotákovské atmosféry už ale téměř nic nezbylo, když v sedmdesátých letech nahradila starou klubovnu a centrální dvorec nová aréna, jež však paradoxně tenisu už neslouží, neboť významné zápasy se kvůli nestabilitě počasí dnes hrají v halách. Druhou sportovní atrakcí Štvanice byl původně otevřený zimní stadion, vybudovaný podle projektu Plečnikova žáka Josefa Fuchse ve třicátých letech; o dvacet let později byla ledová plocha provizorně zastřešena dřevěnou konstrukcí. Dnes tu stojí jen chátrající torzo restaurace, byť památkově chráněné.

Vila s divadelním sálem

Zajímavých staveb je ovšem na ostrově více. Klasicistní dům vedle někdejšího stadionu byl opraven a slouží dnes soudobému divadlu. Na západním cípu je dodnes funkční hydroelektrárna z roku 1912 od architekta Aloise Dlabače s Francisovými turbínami. Poblíž zdymadla pak domek plavidelníka, jak zní původní název, dílo Františka Sandera z téže doby ve stylu moderny a s nautickými prvky, včetně „kapitánského můstku“ na střeše. Východní cíp až do roku 2002 vyplňovala půvabná prvorepubliková plovárna se specifickou atmosférou. Tu ovšem smetla povodeň a obnovena už pak bohužel nebyla. Nesmíme samozřejmě zapomenout na dva mosty, které ostrov protínají. Mimořádným technickým dílem byl Negrelliho železniční viadukt z poloviny devatenáctého století. Elegantním příkladem architektonické moderny byl pak první celobetonový most v Praze – Hlávkův, jenž je dílem Pavla Janáka a inženýra Františka Mencla. Zdobí ho reliéfy Ladislava Kofránka, Bohumila Kafky a Otta Gutfreunda, na holešovickém předmostí pak plastiky Práce a Humanita dalšího slavného sochaře Jana Štursy. Oba mosty jsou dnes v bídném stavu. Během nedávné procházky mne šokoval zejména permanentně přetížený Hlávkův most, který je dnes součástí tzv. severojižní magistrály. Betonová konstrukce je na mnoha místech narušena a obávám se, že se brzy může opakovat neblahý příběh dalšího Janákova a Menclova díla – Libeňského mostu kus dál po proudu Vltavy, který je v havarijním stavu. K nedobré kondici přispívá samozřejmě kromě automobilů i tramvajová trať, jež přes Hlávkův most vede.

Hlávkův most - Janák
Hlávkův most 1

Hlávkův most

Ovšem co platí o cenné památce, Hlávkově mostě, platí vlastně téměř o celém ostrově. Jeho stav je prostě strašný. Neudržovaná zeleň, rozpadající se restaurační budova stadiónu, chybějící komunikace, hromady odpadků, nevlídné prostory pod mostními oblouky, které slouží jako veřejné záchodky... Přitom už před pár lety byla vypsána soutěž na rehabilitaci Štvanice. Pravda, táhla se pak několik let, ale nakonec skončila v roce 2013, tedy v krátké éře primátora Hudečka, vyhlášením výsledků. Porota udělila tři ceny, tu nejvyšší návrhu architektů RKAW Radka a Lady Kolaříkových. Projekt počítal s rozšířením a rehabilitací zeleně a respektoval zásadu, že všechny ostrovy uvnitř města mají primárně sloužit rekreaci Pražanů. Přidal i tolik potřebnou lávku pro pěší, o níž se už také léta mluví.

Hlávkův most

Ostrov Štvanice se nalézá v samém srdci metropole a samozřejmě i uvnitř městské památkové rezervace. Přesto se zdá, jako by toto území nikoho moc nezajímalo. Není se co divit: přístup na Štvanici je totiž velmi komplikovaný, takže sem většina Pražanů nejspíš nikdy nezabloudí. Tramvajová zastávka zanikla už v době, kdy byla přes Hlávkův most trasována magistrála. Nedávné pokusy o její obnovu skončily fiaskem – není tu na ni dost místa a musely by zde vzniknout i semafory. Tento problém zřejmě vyřeší až rekonstrukce mostu. Chodci se na Štvanici dostanou i od metra Vltavská, ovšem to martyrium si vyzkoušejte. Obrňte se ale trpělivostí a vezměte si raději i baterku a plynovou masku, neboť vás čeká labyrint podchodů, tunelů, schodišť a ramp pod nešťastně řešenou mimoúrovňovou křižovatkou na předpolí Hlávkova mostu. Je tam tma, zápach, špína, posprejované stěny a občas nějaký ten narkoman nebo bezdomovec. Pokud se vám v tom bludišti podaří hned napoprvé najít ten správný vstup na most, máte můj obdiv, neboť mně se to zatím nikdy nepovedlo. A soudě dle desítek nešťastníků, kteří to vzdali a raději přelézají betonové mantinely a přebíhají mezi automobily na nájezdech, nejsem sám.

Hydroelektrárna

Město se už dávno zavázalo, že se Štvanicí něco konečně udělá. Má hotový projekt, ví, k čemu mají prioritně pražské ostrovy sloužit, tak doufejme, že se konečně dočkáme. Nejde ale o velké území, proto doufám, že nápady postavit sem koncertní sál nebo podobné velké stavby, navíc v zátopovém území, zůstanou jen na papíře.

LN 7. 1. 2017
Foto autor

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998