Na webových stránkách slavných pavilonů na světových výstavách v Paříži byl u roku 1937 až donedávna špatný obrázek československého pavilonu. Místo Krejcarovy stavby tam byl omylem zobrazen starší pavilon Gočárův z expozice v roce 1925. Přitom Krejcarovo dílo (spolupracovali na něm i architekti a designéři Kejř, Soumar a Sutnar) byl na tehdejší dobu skvělou stavbou, která by mohla být považována za předchůdce stylu high-tech (ten ovšem vznikl až v 70. letech). Objekt stál přímo na břehu Seiny, měl ocelovou konstrukci s dominantním motivem stožáru s čs. vlajkou. Kubus byl prosklen a na průčelí svítila mapa Československé republiky. Lidé mohli vystoupat ocelovým schodištěm na vyhlídkovou terasu. Stavba byla samozřejmě velkou reklamou na naše výrobky z oceli a skla.

Pavilon nebyl tehdy dle mého názoru doceněn. Po skončení výstavy byl rozebrán a jak vidět, i dnes ho hodně lidí nezná.

Jaromír Krejcar (1895 – 1949) byl absolventem pražské AVU (Kotěra). Nadchl už svými školními projekty (mrakodrapy), stal se jednou z ústředních postav Devětsilu. Karel Teige mu věnoval samostatnou monografii. Nejznámějšími stavbami jsou palác Olympic v pražské Spálené ulici (dnes je tam mj. divadlo Ypsilon), sanatorium Machnáč v Trenčianských Teplicích nebo vily: Gibiánova v Praze-Bubenči a Vančurova na Zbraslavi.

Krejcar byl jednu dobu manželem Mileny Jesenské. Navštívil taky SSSR, ale po návratu se rozešel s Teigem i dalšími doktrináři. Po válce využil příležitosti (účast na konferenci) a emigroval do Anglie, kde předčasně zemřel. Patřil k nejnadanějším českým architektům éry meziválečné avantgardy. Před několika lety mu připravil výstavu Rostislav Švácha, katalog je možná ještě k mání třeba ve Fraktálech. Velkými obdivovateli JK jsou samozřejmě dnešní představitelé high-tech stylu, včetně Jana Kaplického (viz např. zde).

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998