20.9.2018 | Svátek má Oleg


ARCHITEKTURA: Bílo-černý kříž nad Vltavou

11.2.2014

Končí rekonstrukce budovy, kterou si kdysi postavil spolek Mánes přímo nad Vltavou. Jaký bude její další osud – bude opět oblíbeným kulturním centrem nebo se stane dalším komerčním stánkem metropole?

Na Mánes mám mnoho hezkých vzpomínek. Chodil jsem tam na výstavy – nejdřív s rodiči výtvarníky, pak sám, s přáteli, s manželkou, která je malířka. Pak jsem tam prožil hektické dny v listopadu 1989. V pondělí 20. listopadu – tři dny po masakru na Národní třídě - se tam spontánně sešli výtvarní umělci a architekti a založili Občanské fórum výtvarníků. Byl jsem členem výboru a zažil jsem zajímavé věci – vyjednávání s tajemníkem oficiálního Svazu výtvarných umělců, který měl v budově sídlo a nechtěl nám vydat klíče, pokud ho nekooptujeme. Tak jsme to udělali, klíče si vzali, nechali si ukázat, jak se ovládá nejdůležitější předmět v domě, totiž kopírka (tehdy velká vzácnost) - a pak jsme ho vyhodili.

Odpoledne tam probíhala schůze nově zřízeného Koordinačního centra OF, které se pak přestěhovalo do divadla Laterna magika ve sklepě paláce Adria. Ve výstavní síni se mezitím malovaly plakáty a transparenty (sám jsem jeden pěkný vyrobil – bylo na něm napsáno velkými písmeny Komunismus komunistům). Kopírka běžela hodiny na plné obrátky, dokud se nezavařila. Velké skleněné výkladce směrem do ulice byly brzy polepené informacemi, výzvami, sděleními známých umělců, že se vzdávají těch různých titulů, jako byly laureát státní ceny Klementa Gottwalda nebo zasloužilý umělec, fotky zmlácených studentů a architekta Martina Rajniše a různé podobné věci. Kolem Mánesa proudily po nábřeží (teď Masarykově, ale tehdy ještě Klementa Gottwalda) stovky lidí, většinou se zastavovali se a vyptávali na to, co se kde děje a co se chystá, neboť oficiální rozhlas a televize ještě tehdy jely ve starých kolejích, což znamená, že se nikdo nic nedozvěděl. Později odpoledne jsme pak všichni vyrazili na Václavské náměstí a tam proběhla první skutečně masová demonstrace…

Pak, už po Sametu, se vrátil do budovy normální provoz. Spolek výtvarných umělců Mánes, který si budovu na přelomu dvacátých a třicátých let ze svých prostředků postavil a nyní byla jeho činnost obnovena (řadou tehdy ještě žijících předválečných členů), samozřejmě doufal, že se mu dům vrátí, což se ovšem nestalo. Zůstal Českému fondu výtvarných umělců, který se přejmenoval na Nadaci. Dům postupně chátral, úroveň kdysi slavné restaurace klesala a výtvarníci se začali postupně vytrácet, zejména poté, co kvalitních výstav bylo jako šafránu.

Otakar Novotný - portrét

Z toho by autor budovy a dlouholetý předseda spolku Otakar Novotný (1880-1959) radost jistě neměl. Tento nadaný žák Jana Kotěry na nábřeží Vltavy vytvořil své životní dílo, navíc ve funkcionalistickém stylu, který byl charakteristický spíše pro generaci jeho žáků z Uměleckoprůmyslové školy. Budova je unikátní i technicky – tvoří vlastně most mezi Slovanským ostrovem a nábřežím. Krásný je i kontrast dvou hmot – černé vertikály renesanční vodárenské věže, pozůstatku někdejších Šítkovských mlýnů, a bílého horizontálního hranolu novostavby. Dům byl pečlivě navržen tak, aby si byl schopen vydělat na svůj provoz. Vedle velkého výstavního sálu tu byly spolkové místnosti, kanceláře, kavárna a francouzská restaurace, jejíž strop vyzdobil Emil Filla. Směrem do ulice byly orientovány obchody. Restaurace v letním období expandovala na terasy a špičku ostrova, kde se sedělo pod stromy. Později přibyl i hudební pavilon. Úžasná byla i čistota forem – žádné ozdoby, římsy, šambrány, jen bílá vápenná omítka, okna ve formátu zlatého řezu s tmavozelenými rámy, prosté neonové nápisy a stejně čistý byl i interiér s nábytkem z ohýbaných ocelových trubek. Jen malý detail z dob minulých oživoval ochoz u vstupu: Kotěrova dřevěná secesní vitrína, kterou členové spolku postupně přenášeli z jednoho pavilonu do druhého (Mánes měl původně dřevěný Kotěrův stánek v Kinského zahradě, pak provizorní Gočárův objekt ve Vodičkově ulici).

Nyní je tedy budova kvalitně opravena (včetně té Kotěrovy vitríny) a v podstatě uvedena do původního stavu. Nadace českého umění se však zásadně zadlužila, a tak je osud kultovní stavby českých umělců ve hvězdách. S nekomerčními výstavami je zřejmě konec, pokud se ovšem nenajde nějaký kultivovaný mecenáš… A umělci? Budou tam ještě vůbec chodit nebo to bude jen atrakce pro cizince? Uvidíme.

LN, 8. 2. 2014

Foto autor

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.