Kvantitativní analýza textů politických stran vypovídá mnohé nejen o způsobu, jakým strany komunikují, ale též o jejich postojích a chování. Metoda analýzy skupinové iracionality jsem založil na předpokladu, že extrémista je zcela zaujat "vyšší" hodnotou, jejím prosazováním, bojem za ni a odporem vůči jejím "nepřátelům". Tomu odpovídá slovník, který používá a kterým se snaží oslovit své okolí.

K analýze jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od 1. 5. do 7. 10. 2013 (s jednou výjimkou: vzhledem k malému množství článků na webu uskupení Hlavu vzhůru byly pro analýzu použity i texty z webu Suverenita – blok Jany Bobošíkové, tedy nejvýraznější strany uskupení).

Míru skupinové iracionality politických stran lze určit na základě výskytu výrazů z následujících sedmi kategorií:

1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.
2. Prodej iluzí (vzhlížení k "vyšším" ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.
3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, absolutní atd.
4. Zaštiťování se kolektivem: zájmena my a oni v 1. pádu.
5. Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka, -istický.
6. Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd.
7. Posedlost symboly: symbol, vlajka, přísaha atd.

Nezapočítávají se výrazy, které jsou součástí vlastních jmen a názvů stran a institucí (sociální demokracie, ministerstvo spravedlnosti). Seznam vyhledávaných výrazů obsahuje přibližně 1400 položek a je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (dybbuk, 2011). Velký dík za spolupráci při vytvoření analýzy patří Petře Štěpánové, Kláře Přibylové a společnosti Bisnode ČR.

Analýza jde za rámec tradičního pravo-levého politického třídění. Místo něj hledá, kde se daná politická strana nalézá na škále umírněná – radikální – extremistická. Radikální (a tím spíše extremistické) strany komunikují se svými případnými voliči jiným způsobem než strany umírněné. Předcházejí před ně s rétorikou, která danou skupinu voličů osloví, tedy s rétorikou bohatou na výrazy z uvedených sedmi kategorií.

Zabarvení políček odpovídá hodnotě dané kategorie: čím sytější barva, tím vyšší hodnota.

Nejčastější výrazy u jednotlivých stran:

Strana zelených: nenávist, zneužití, životní prostředí, tolerance

TOP 09: idiotský, kmotr, demokratický, rozvoj

ODS: hysterie, populistický, komunisté, demokracie

ČSSD: skandální, zlo, demokracie, právo, svoboda

KDU-ČSL: moloch, nepřítel, komunistický, demokracie

SPOZ: hloupý, účelový, komunisté, demokracie

KSČM: podivný, skandál, svoboda, životní prostředí

Úsvit: podvodník, zneužívání, demokracie, slušný

ANO 2011: falešný, kmotr, mafiánský, národ, prosperita, slušný

Hlavu vzhůru: lež, skandál, socialistický, bohatství, odvaha, prosperita.

Zajímavě vychází porovnání výsledků analýzy se závěry serveru demagog.cz, který hodnotí pravdivost výroků pronesených v televizních debatách. Z hostů předvolebního vydání pořadu Interview Daniely Drtinové a Předvolební diskuze ČT z Prahy (14.10.2013) nejvíce nepravdivých a zavádějících tvrzení pronesli Tomio Okamura a Jana Bobošíková, tedy představitelé dvou ze tří stran s nejvyšším koeficientem iracionality. Jak vyplývá z tabulky, zástupci tří stran s nejvyšším koeficientem pronesli celkem 2,5 – 7 nepravdivých a zavádějících výroků na diskusi, zatímco zástupci stran s nejnižším koeficientem pouze 0 – 3,5 výroků (míra korelace mezi koeficientem iracionality a počtem nepravdivých a zavádějících výroků je 0,71).

Závěr lze tedy říci, že čím více prvků skupinové iracionality političtí lídři projevují, tím pravděpodobněji z jejich úst uslyšíme vytáčky a nepravdy. Není to jistě žádná nová pravda, nicméně tentokrát ji máme potvrzenou prostřednictvím analýz.