aneb Vliv pokleslé dětské poezie na zdravotní uvědomění obyvatelstva

Troufám si předpokládat, že po vyslechnutí následující říkanky pronesené dětskými ústy by citlivější z nás byli schopni propadnout záchvatu filantropie. Předpokládejme však, že se jedná o popis skutečné události, podívejme se na věc z druhé strany a pokusme se o analýzu obsahovou.

Polámal se mraveneček, ví to celá obora.
O půlnoci zavolali mravenčího doktora.

Komentář: Dítě nepochybně ponechané rodiči bez dozoru se poranilo při hře, která by se asi dala označit za zcela nevinnou jen s velkým sebezapřením. Vezmeme-li v úvahu, že i rodiče nepříliš pečliví se po svých ratolestech začínají poohlížet se setměním, a to, že se informace o klukově zranění stačila rozšířit po celé oboře, která nebývá malá, můžeme soudit, že k incidentu došlo za denního světla. Přesto, ovšem zcela typicky, vyčkali se zavoláním LSPP až do půlnoci. Podle nezaujatého svědectví ke zpoždění došlo vinou neschopnosti rodičů dosáhnout konsensu v názoru na nutnost povolání lékaře a na dobu, kdy k tomu má dojít. Zatímco matka trvala na oka mžitém voláni RZP nebo raději vrtulníku, otec soudil, že se synáčkovi nic hrozného nestalo, že syčáka příště za podobné lotroviny roztrhne a že bude stačit, když lékaře navštíví sami následující den v ordinačních hodinách, když už to tedy musí být. Rezignoval poté, co se do sporu zapojila tchýně.

Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis:
Třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.

Komentář: Představme si situaci: Vchází povolaný lékař probuzený po 30 minutách spánku z REM fáze. Už ode dveří je mu jasné, že jde o potíže banální a že pacient je bledý spíše strachem z odhalení nahé pravdy o průběhu událostí. Rozčilené příbuzné i hříšníka je však nutno uklidnit, a proto lékař zvolí perkusi hrudníku, které nikdo z přítomných nerozumí, vypadá tajemně a dovolí utřídit myšlenky. Je patrné, že starost o rozšíření zajímavé informace a diskuse o příhodě odvedly pozornost zúčastněných od tak nepodstatné věci, jakou je podání večeře, proto lékař volí medikaci, kterou takříkajíc zabije dvě mouchy jednou ranou – vyhoví představě laiků o tom, že lékařskou návštěvu nelze ukončit jinak než předpisem léků, a zároveň upraví klukovu hypoglykemii.

Dali prášek podle rady, mraveneček stůně dál.
Celou noc byl jako v ohni, celý den jim proplakal.

Komentář: Opět zcela charakteristické – třebaže mladíkova glykemie dosáhla mezí fyziologických, není efekt léčby okamžitý a do očí bijící, a proto je posuzován jako nedostatečný. Očekává se totiž mávnutí kouzelným proutkem.

Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil: „Neplakej!"
Pofoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej.

Komentář: Rodinná rada rozhodla o alternativním postupu. Je zajímavé, že pokud se efekt klasické medicíny neobjeví okamžitě, sahá lid k postupům jemu vlastním, většinou k tzv. babským radám, na které si však pohříchu nikdo nevzpomněl na začátku. Jsou-li postupy aplikovány dostatečně dlouho a nemocný jejich vinou nezahyne, začne působit lékařem doporučená léčba; její efekt je však zcela pochopitelně přisuzován použité magii, a zhusta je proto doktor označen za hlupáka. Proč ho však volali a proč ho zcela samozřejmě příště zavolají znovu, se dá vysvětlit jedině v kraji běžným roztomilým zvykem přenášet odpovědnost na někoho druhého.

Pofoukal mu na ramínko, pohladil ho po čele,
hop! A zdravý mraveneček ráno skáče z postele.

Komentář: Takže, jak bylo zřejmé hned na začátku, leze opravdu nebyla vážná a hříšník se jako zázrakem uzdravil, z velké části proto, že přestalo hrozit nebezpečí výprasku. Matrimoniální konflikt a výchovný debakl tedy řešil lékař na úkor svého zdraví v době, kterou měl využívat pro regeneraci sil.

Závěr: Postoj laické veřejnosti ke zdravotníkům je determinováni mnoha okolnostmi. Z uvedeného vyplývá, že značnou roli, bohužel, může hrát také skrytá indoktrinace zakuklená třeba do zdánlivě nevinné dětské říkanky.

ZdN, 20.8.2007