S přílivem zahraničních investic primárně do průmyslu a s adorací sektoru služeb se v posledních dekádách vytratil zájem o jakoukoli (ekonomickou) analýzu zemědělství. Dnes zahájená největší agrární přehlídka Země živitelka společně s Národními dožínkami jsou příležitostmi pro stručný analytický komentář k zemědělskému odvětví.

Radikální proměna českého zemědělství

České zemědělství prodělalo v uplynulých letech zásadní proměnu – výrazně se v určitých charakteristikách zmenšilo (zejména v živočišné výrobě), v jiných naopak narostlo, ale rozhodně velmi zproduktivnělo. Produkce zemědělského odvětví (přesněji zemědělství, lesnictví a rybářství) je dnes podle ČSÚ ve stálých cenách oproti roku 1990 nižší zhruba o čtvrtinu. Ve srovnání s rokem 1993 však byla zemědělská produkce v roce 2015 větší o 28 %. Pro srovnání, produkce celé české ekonomiky vzrostla za dané období přibližně dvojnásobně. Produkce na zaměstnance (produktivita práce) je v zemědělství oproti roku 1993 dnes dvojnásobná a rostla přibližně stejně, jako tomu bylo v celém hospodářství.

Zmíněné dožínkové setkání přestává být celospolečenskou událostí, ale stává se spíše událostí profesní. Je to projev toho, že zemědělství se z hlediska zaměstnanosti (a tím i z hlediska politického zájmu) stalo druhotným odvětvím. V roce 1990 pracovalo v zemědělství (opět jako sektor zemědělství, lesnictví a rybářství) přes 600 tisíc osob a podíl na celkové zaměstnanosti představoval téměř 12 %, v roce 2000 to bylo 231 tisíc osob (podíl 5 %) a v roce 2015 zaměstnávalo zemědělství již jen 148 tisíc osob s podílem na celkové zaměstnanosti necelá 3 %. (Nejméně pracujících v zemědělství bylo v roce 2014 a to 137 tisíc lidí).

Zvykli jsme si léta dívat se na zemědělství jako na obor bojující o přežití. Takový pohled dnes není oprávněný – zemědělství je velký a lukrativní byznys. Dokládá to nejen změna struktury našeho zemědělství – stále větší roli v něm hraje velký agrobyznys a zemědělství je předmětem zájmu o vstup ze strany finančních skupin, které v něm dosud nepodnikaly – ale rentabilitu zemědělského odvětví dokládá třeba i výrazný růst čistého fixního kapitálu v odvětví (tedy nových strojů a zařízení po odpisech) o 54 % oproti roku 1993 (opět ve stálých cenách).

Dotační deformace

Během posledních 25 let došlo k výraznému růstu nepotravinářských složek zemědělské produkce na úkor potravinářských. Zemědělství a českou krajinu deformují módní ideologie a trendy, jako je boj proti globálnímu oteplování a z něho plynoucí extenzívní rozšiřování subvencovaných technických plodin – nejviditelnější je řepka. Dokládá to vývoj její osevní plochy. Ta v roce 1990 zaujímala 105 tis. ha, což v poměru k osevní ploše obilovin bylo asi 6 %. V roce 2015 byla osevní plocha řepky ale již 366 tisíc ha, což je téměř 3,5krát více než před 25 lety a ve vztahu k osevní ploše obilovin to činí 26 %! Škodlivost tohoto vývoje a jeho negativní dopad na přírodu, zdraví lidí a státní finance dnes již vidí každý.

Velkou úlohu v tomto deformovaném složení produkce sehrála nejen ztráta soběstačnosti v řadě komodit (což nás jako ekonomy obecně příliš netrápí), a z toho plynoucí závislost na dovozech, ale zejména to, že sektor zemědělství je silně pokřiven všemožnými státními zásahy (jak množstevními, tak cenovými). Velmi negativní silou v pozadí celého tohoto vývoje je evropská společná zemědělská politika a systém dotací, který trh zemědělskými produkty fatálně zdeformoval. Akutní závislost na dotacích – evropských i domácích – dokládají data o rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství za rok 2015. To se stalo de facto ministerstvem primárně rozdělujícím dotace. Z výdajů ve výši 53,7 mld. Kč. byla drtivá většina výdajů dotačního charakteru. Patřily sem:

- kapitálové výdaje včetně spolufinancování projektů ze strukturálních fondů EU (OP životní prostředí, investiční dotace apod.);

- výdaje na společnou zemědělskou politiku (38,7 mld.!), výdaje na další operační programy (životní prostředí, rybářství);

- národní dotace a transfery (7,3 mld.) jako byly podpory do zemědělství, podpůrné programy, dotace pro vinařský fond, podpory na majetkovou újmu, na pozemkové úpravy, dotace Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu, Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, podpora lesního a vodního hospodářství, atd.

Trendy zahraničního obchodu

Pokles produkce vybraných komodit způsobil silnou závislost na dovozu. Saldo agrárního zahraničního obchodu Česka je dlouhodobě záporné, naposledy bylo kladné v roce 1993. Vývoz je především tvořen surovinami, dovoz naopak komoditami s vyšší přidanou hodnotou. Dosud nejhorší výsledky měl agrární zahraniční obchod v roce 2011, kdy skončil více než 36 miliard korun v mínusu, od té doby se zlepšuje. V roce 2015 byl schodek zahraničního agrárního obchodu 18,4 miliardy korun. Vyvezli jsme potravinářské a zemědělské zboží za 201 miliard korun a dovezli za 219,4 miliardy Kč. Aktuální data za zahraniční obchod za 1. pololetí 2016 potvrzují relativně pozitivní vývoj. Hodnota exportovaných výrobků meziročně vzrostla o 3,7 mld. korun na 101,9 miliardy, import rostl o něco rychleji, o 6,5 miliardy korun na 112,9 miliardy. ČR stále víc dováží mléko a zeleninu, většinu záporného salda tvoří dovozy masa. Schodek částečně vyvažuje export obilovin a tabákových výrobků.

Přes řadu dílčích problémů, z nichž některé jsme naznačili, však lze celkově říci, že české zemědělství má před sebou dobré perspektivy, je schopno expandovat, byť je svázáno destruktivními (primárně) evropskými regulacemi.

25. srpna 2016

Institut VK