Jakékoliv volby zpravidla doprovází tvrzení o jejich důležitosti, unikátnosti. Volby zákonodárců se konají každý druhý rok, kdežto v případě volby prezidenta taková příležitost nastane každý čtvrtý rok, jak tomu teď právě je v roce šestnáctém v tomto novém tisíciletí.

Tentokrát to skutečně bude událost hodně unikátní, na bojišti - nejenom nutně jen virtuálním - za účasti voličů, jejichž inteligenci - slovy jedovatého žurnalisty, literáta Henry Louis Menckena (1880-1956) - nelze zcela dostatečně podceňovat.

Napřed tedy jakési seznámení s druhem uchazečů s nepředvídanými překážkami v cestě. Napřed strana Demokratická, která posledních osm let sídlí v Bílém domě pod komandem pseudoAfro-Američana Baracka Husseina Obamy, vítěze ve volbách, v nichž se mu podařilo zdolat Hillary Clintonovou, předchozí první dámu USA, choť manžela Billa, rovněž osm roků adresou v téže prezidentské rezidenci. Vítězný Obama, přemožitel Hillary, ji ale obdařil příležitostí stát se součástí jeho vlády v roli ministryně zahraničních věcí (State Department). To ji ústavně povýšilo na čtvrté nejvyšší místo v mocenské hierarchii (prezident, viceprezident, předseda Sněmovny reprezentantů, State Department).

Pod tímto praporem Demokratické strany o největší kariéru ve státě rovněž usiluje Bernie Sanders, ročník 1941, senátor ze státu Vermontu, narozen v Brooklynu, vystudoval na univerzitě v Chicagu, politik, který není členem této strany, s níž však hlasuje a od jejíchž reprezentantů se liší svým radikálně socialistickým elánem, prosazováním ultralevicových postulátů hrozících dvojnásobným zadlužením státu v již nyní katastrofální výši. Prosazuje hodně levicovou politiku severoevropského sociálně demokratického zaměření, vykonával funkci starosty největšího města ve Vermontu, šestnáct let fungoval ve Washingtonu jako kongresman, šest let jako senátor. V probíhajících primárkách, v soutěži o nominaci na souboj s opoziční stranou Republikánů, se utkává s kandidátkou Hillary Clintonovou, jejíž největší oporou jsou černoši, Hispánci, odborové svazy a zejména ženy. Jejich jménem usiluje o ultimální vítězství, prozatím již nashromáždila největší počet delegátů, kteří na blížícím se kongresu rozhodnou o její nominaci. Jí odporující geront Sanders se ale těší značné podpoře nejmladší generace, která letos poprvé půjde volit. Bitka těchto dvou rivalů nepostrádá na razanci. Na straně Demokratů o toto vítězství neusiluje nynější viceprezident Joe Biden, z důvodů osobních (předčasná smrt syna), a v pozadí se částečně projevuje senátorka Elizabeth Warrenová ze státu Massachusetts. Je ročník 1949, zdůrazňuje svůj politicky tuze korektní indiánský původ (kmen Cherokee), k němuž její předek údajně příslušel, ač se již objevily jiné verze, že s tím jejím záviděníhodným indiánským původem není něco v pořádku, že její předek zas tak příliš Cherokee Indiánem nebyl, ale jenom jednoho takového zastřelil. Tak či onak, tato potomkyně je akademicky se prosadivší ekonomka na proslulé Harvardově univerzitě, kádrový to profil znamenitý.

- - -

Opoziční tábor Republikánů, standardně označovaný písmeny GOP (Grand Old Party), strany spojené s jménem zakladatele Abrahama Lincolna, prezidentem nejznamenitějším. Republikáni tentokrát započali své usilí o získání Bílého domu s počtem sedmnácti zájemců, z nichž patnáct politicky již důkladně zaangažovaných buď v roli zákonodárců (kongresmani, senátoři), nebo v moci výkonné (guvernéři jednotlivých států). Ti dva zbylí outsideři jsou jednak Ben Carson, černošský lékař, proslulý chirurg, jemuž bych bez váhání dal svůj hlas, a jednak Donald Trump, ročník 1946, miliardář, který tuze zbohatl zásluhou v oblasti investic s nemovitostmi. Ženat celkem ̈třikrát, jeho první manželkou byla naše česká či spíš moravská Ivana, ta provdaná celkem čtyřikrát.

Trump se téměř před jedním rokem ozval s oznámením o svém zájmu získat tuto nominaci o prezidentský úřad. Na rozdíl od své konkurence v řadě profesionálních politiků vyjadřoval se spontánně, netajil se se svým bohatstvím, jehož velkou výhodou je, že se nemusí spoléhat na štědrost sponzorů, což je nikterak příjemný úděl takových prosebníků. Trump se současně pustil do tématiky, jíž se ostatní konkurenti obezřetně vyhýbali - jeho ostré zatracování zahraničních iniciativ, zbaběloučkých kompromisů v diplomatickém vyjednávání, nehorázné ústupky a tak dlouze dále a nevybíravě. Velmi mi imponovala jeho kuráž se pustit do zpravidla nikým jiným nedotknutelných témat jako jižní americká hranice v podobě ementálského sýra, kudy se valí stonásobné hordy ilegálních zájemců, pašeráků drog, vysoké procento zločinců.. Tato jeho odvaha se ozvat mi imponovala, v jednom případě mě ale notně popudil, až rozzuřil.- záležitost, o níž jsem se zmínil již v jednom z předchozích textů, totiž o jeho nehoráznosti, výsměchu senátoru John McCainovi, že za vietnamské války byl sestřelen a přežil řadu krutých let v zajetí.

Naprostá většina mediálních zdrojů Trumpa odvrhla, deklasovala jako prázdného, neschopného žvanila, s předpokladem, ba jistotou, že brzo odpadne, takový trapný, leč potenciálně nebezpečný šašek.

A všichni se - až do okamžiku sepisování těchto řádek - notně zmýlili. I zdroj tak solidní jako britský týdeník The Economist se takto značně začal ztrapňovat. Příklad: Vydání s datem 7. května 2016, na obálce šašek s cylindrem na slonu, titul TRUMP’S TRIUMPH, AMERICA ́S TRAGEDY. Citován v zásadním stanovisku tohoto zdroje takto: „Bude zabíjet rodiny teroristů, vybízí své podpůrce k násilí, má slabost pro divoké konspirativní teorie, podporuje ochrannou a ekonomicky negramotnou politiku, fantastickou a sobě škodlivou. Výsledek pro Ameriku katastrofální... Je to vskutku děsivý světový názor. Naštěstí Trump pravděpodobně volby prohraje. Dvě třetiny amerických voličů ho hodnotí nepříznivě... Je tu ovšem ale možnost, že by mohl vyhrát. Paní Clintonová se tolika Američanům nezošklivila jako pan Trump, ale množství jejího nepříznivého hodnocení je zdaleka vyšší, než obvykle v případě prezidentských kandidátů... Pana Trumpa triumf nabývá podoby tragedie pro Republikány, pro Ameriku, pro zbytek světa.“

Jestliže takto se vyjadřuje zpravidla opatrný, zdrženlivý zdroj informací a názorů, porovnejme třeba se stanovisky londýnského primátora s mohamedánským světonázorem. I konzervativní Američané se Trumpa děsí. Proto se všeobecně předpokládalo, že v primárkách v oné konkurenci sedmnácti uchazečů Trump brzo hravě odpadne.

A ono ne. Začal vyhrávat jedno utkání za druhým. Ony mocné pilíře liberalimu jako New York Times a Washington Post se ve svých předpovědích důkladně ztrapňovaly.. Začal jsem se rozhlížet po jedincích, o nichž jsem něco věděl, jejichž úsudku si vážil. A začali se objevovat. Například i někdejší rovněž kandidáti, lékař Ben Carson, guvernér státu New Jersey Chris Christie, též Newt Gingrich, bývalý předseda Sněmovny reprezentantů, který neváhal tohoto politického novice Trumpa hodnotit jako mimořádný talent, což již teď znamenitě potvrzuje.

- - -

Ještě velmi nedávno převládalo přesvědčení, že v případě nominace Trumpa jako oficiálního republikánského kandidáta na prezidentský úřad volební vítězství s velkou většinou hlasů pro konkurentku Hillary Clintonovou bude zaručeno. Má přece za sebou prakticky stoprocentní černošskou podporu (13 % národa) a rovněž vysoké procento podpory oněch tzv. Latinos. Jejich řady aby též posilovalo všeobecně sdílené přesvědčení, že zásluhou vědomých útoků Trumpa a jeho podpůrců proti této menšině, ta se svou katolickou rozmnožovací vehemencí podstatně zmohutňuje své řady.

Jenže současně dochází ke snadno pochopitelnému oslabování Hillary šiků. Tato zcela první ženská kandidátka na svých vystoupeních dělá oprávněný dojem divadelní nastrojenosti, nepřirozenosti, kdy slova se rozcházejí s činy - třeba před několika málo týdny potvrzeno jejím úsilím vytvořit dojem svého splynutí s masami. Tak mínila dokázat s přislušným fotografickým dokumentárním doprovodem a vstupem do metra mezi tlačící se davy. Jenže teatrální pokus se příliš nevydařil, kandidátka nezvládla zařízení, nevěděla, jak vstupenkou pohnout turniket, aby ji vpustil. Objevuje se chřadnutí stoprocentní černošské podpory za osm let Obamova prezidentování, životní úroveň vzdor všemožným podpůrným programům se nijak vylepšila. Ono stálé zdůrazňování útrap globálního ženského plemena, jež jakoby bylo jejím privátním břemenem, se stává prázdným klišé, již pozbylo svou někdejší přesvědčivou potenci. Spíš se pamatují její lži v souvislosti s Benghází, s jejím falešným vysvětlováním tamějšího vraždění Američanů, k němuž nemuselo dojít a Hillary se pak svými lživými skazkami nemusela neúspěšně pokoušet z odpovědnosti svého rezortu vyzout.

Známy jsou její nepravdy v souvislosti s vymyšleným a při několika příležitostech opakovaným tvrzením, že ona chrabrá ministryně byla cílem ostrostřelců v Bosně, jímž ovšem vůbec nebyla.

Nezapomenutelné je též její tvrzení, že opustila Bílý dům jako chudinka zcela bez haléře.

Netrvalo dlouho, když došlo k odhalení jejího stomilionového dolarového obohacení. Mám tady před sebou seznam jejích přednášek, standardních projevů v období 2013-2015, je jich něco kolem jednoho sta, za přečtení takového textu odměna čtvrt až půl milionu dolarů. Celkem inkasovala 21 667 000 dolarů. Zájemce nechť znásobí 24krát a bude to mít v korunách. Což by vyšlo na víc než půl miliardy korunek. Mam rovněž k dispozici seznam příjmů za takové opakované přednášení jejím manželem Billem, jenž si účtoval ještě víc. Číňané, SAP Marketing v Beijingu například, platili honorář 700 000 USD. U něho to vycházelo na 26 630 000 dolarů, což už pak je v českých korunách víc než půl miliardy - za nějaké půlhodinové přečtení, to je, panečku, pěkná láce! A navíc vyždímali daleko víc peněz pro svou nadaci a rozhodně ty inkasované miliony dotyční plátci neposkytovali bez očekávání protislužeb - možnosti výnosných investic, smluvních závazků, poskytování amnestií prominentním zločincům..

Nelze vyloučit dost vysokou pravděpodobnost, že zdaleka nejzávažnějším porušením zákona kandidátkou Hillary je zneužití komunikce (private email server), které přivedlo za vězeňské mříže nejednoho takového provinilce.

Z webové stránky Dick Morrise, bývalého Clintonova poradce, ze dne 10. května 2016 cituji: „Je ještě příliš předčasné tvrdit, že Trump volby vyhraje,. Ale již teď není příliš brzo říct, že vyhrát může.“

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče