Nebylo by divu, kdyby občan pocítil cosi jako úžas nad zprávou, že sociální demokracie má zaplatit advokátovi třetinu miliardy za dlužné peníze za zastupování ve věci Lidového domu. Třicet miliónů nebo tři sta miliónů, to je pro našince suma nepředstavitelná a většina lidí nedosáhne ani na její zlomek za celý svůj produktivní život.

Ono je to tak, že strana měla advokátovi původně zaplatit osmnáct a půl milionu. Jenže nezaplatila a od roku 2000 rostlo penále ve výši 0,3 procenta. Takže to k dnešku dělá tu obrovskou sumu.

Jedno je očividně nemravné. Nemravná je zákonem umožněná manýra, která dovoluje navyšovat dluh na nehorázné násobky původně dlužné částky. S oblibou to dělají státní instituce. Nezaplatíte dvě stovky pokuty za černou jízdu, nechají vás v klidu a pak po vás chtějí iks tisíc. Mého kamaráda takhle honili kvůli údajně nezaplacenému poplatku 30 korun u doktora. Naštěstí je pečlivý, papírek si schoval a dostal se z toho.

Takhle se tedy advokát domůže šestnáctinásobku původní částky, která byla, přiznejme, taky pěkně mastná. Připomenu, že šlo o Lidový dům, za první republiky v držení akciové společnosti, tudíž socdem neměla po převratu nárok na restituci. Nezávislý soud změnil právní názor poté, co socdem vyhrála volby, a doktor Altner měl to štěstí, že byl u toho, jak už jsem tu jednou psal.

Takto to tedy u nás chodí.

Dovedeme pochopit, že se do patálie dostane černý pasažér. Já se dostal do maléru, když jsem jednou nezrušil včas pojišťovací smlouvu na prodané auto, taky si pěkně počkali, šlo o sumu asi sto padesát korun a byl jsem rád, že jsme pak platil palmare jejich advokátovi přes pět tisíc korun. Dobrý, to se stane nám pitomečkům, kteří se plahočíme po světě a platíme daně.

Na pováženou ale je, že se to stane politické straně, která vládne celému státu. Jak jí lze věřit, že bude dbát o zájmy občanů, když nedokáže obhájit ani ty svoje vlastní?

Proč mu nezaplatili? Třeba to byla nehorázná suma, proč tedy nebyli schopni uzavřít smlouvu na sumu horáznou? Proč to nechali hnít až vyhnít šestnáct let?

Tyto otázky by si měl položit volič, až ponese obálku s lístkem k urně.

Nedělám si v tomto smyslu iluze. Takto volič neuvažuje. Přečte si na billboardu, že všichni dostanou přidáno, bude volit a pak si chvilku zanadává u piva, až mu nově zvolený premiér sdělí, že sliby byly mimo ekonomickou realitu.