22.5.2019 | Svátek má Emil


AKVARISTIKA: Rybí omyl a tajemství s ponaučením

17.12.2007

Vánoční čas mě přivedl ke vzpomínkám a pochopitelně i k těm akvaristickým. Za celý život jich mám ve skladu vzpomínek mnoho a datují se vlastně už od začátku mého života. První akvárium jsem fakticky viděl již více než před padesáti lety a byl to můj děda, který vlastně tenkrát spáchal můj celoživotní vztah k akvaristice. Růžička - rybičky

Už coby capart sotva stojící na nohou jsem na Žižkově přihlížel, jak mává pod hladinou vody v Olšanském rybníčku babiččinou punčochou a loví plankton. Je to s podivem, ale dokonce si pamatuji, jak babička ještě týž večer hledala vyprané punčochy, které ne a ne najít…

Dnes je na místě rybníčku sice sportovní hala, ale když projíždím kolem, vidím rybník a u něj pod starou vrbou dědu s plácačkou, jak jsem síti na lovení planktonu kdysi říkal.

Příhod kolem akvaristiky bylo mnoho a myslím, že první moje veliké zklamání ze školního prostředí bylo vlastně také skrze ryby a všeobecný zájem o zvířata. Jako prvňák jsem téměř pominul dětskou literaturu a vůbec, pohádky byly tenkrát v rozhlase a dokonce už i v televizi a moji dospělí velmi brzy přišli na to, jak mě připoutat ke čtení. A tak začali kupovat knihy hlavně o zvířatech. Dostával jsem jich tehdy mnoho, zaváděly mě do báječného světa a hlavně mezi moje nejmilejší ryby.

Vše jsem pochopitelně s veškerou vážností biologa probíral s dědou a dostával tu nejlepší rybí školu. Jasně, že se tak dělo i při výkladu rybí anatomie při štědrovečerní večeři. Vzpomínám, jak bábinka hudrala, abychom alespoň na Vánoce už konečně dali těm rybám pokoj a bavili se taky o něčem jiném. Marná sláva, říkal děda, k hodině rybí anatomie jsou přece jen Vánoce nejvhodnější. Pravda, katedrou se stal prostřený štědrovečerní stůl, za ním děda coby lektor, já v roli žáka a chudák smažený kapr jako názorná pomůcka. Ovšem spojení takové přednášky s kulinářským zážitkem bylo geniální a dnes mi je jasné, jak to děda tenkrát myslel a co tím sledoval.

Ale k té škole: Bylo to zrovna po Vánocích a já byl vyzbrojen novou knihou o zvířatech. Dodnes si pamatuji, jak jsem hltal ty obrázky. Čtení jsem tenkrát ještě plně neovládal, ale měl jsem nejbáječnějšího tlumočníka a tím nebyl nikdo jiný než právě děda. Byl jsem mu neustále v patách a vláčel s sebou tu velikou a těžkou knihu. A co je to? A tohle? A hele tady je něco…? No myslím, že jsem mu dával co proto. Dnes chápu bábinku a hlavně ten její lišácký pohled, když nás sledovala a tak divně hezky se na dědu usmívala.

Pochopitelně, pln nových poznatků a doslova nabyt vědomostmi, jsem po Novém roce vyrazil do školy a vysvětloval svým kamarádům úplně vše o zvířatech a hlavně o rybě, která je větší než škola! To bylo něco.

Hned po začátku vyučování jsme měli debatu, při které se dětičky svěřují paní učitelce se vším, co o takových Vánocích v rodině dělají a co dostaly od Ježíška pod stromeček. Nadšeně jsem se hlásil jako o život. No a přišlo, co přijít mělo. Když jsem se konečně dostal ke slovu, povídal jsem samozřejmě o zvířatech. Po několika větách jsem byl ale jak jinak, než u ryb a hlavně u té největší, která je veliká jako škola a jmenuje se myšák.

Záblesk v očích paní učitelky mě měl varovat, ale nestalo se. Vůbec mě v té chvíli nenapadlo, že je zle. Zapáleně jsem vykládal, ale při dalším nádechu jsem byl tvrdě přerušen s tím, že nemám dětem povídat něco, čemu nerozumím a vůbec, že jsem na to vše ještě moc malý. Bez dalšího vysvětlení jsem byl posazen a debata se měla ubírat dále. To ale zasáhlo mou badatelskou dušičku a vyrazil jsem do litého boje. Dnes již přesně nevím, co jsem tehdy ztropil, ale bábinka musela do školy a dodnes netuším, co tam vlastně vysvětlovala. Tenkrát jsem to nechápal, vždyť jsem tu rybu v té knize přece viděl a dokonce vedle ní stál člověk a byl takhle malý!

Samozřejmě, že nešlo o rybu myšáka, ale o obrovitého savce plejtváka myšoka, ale dnes už také vím, že nešlo o zcela korektní zásah paní učitelky a já to dodnes nesu jako křivdu.

Vše tehdy až doma napravil děda a já od té doby vím, že tito obdivuhodní savci se rybám pouze podobají, protože tvar jejich těla je zkrátka pro život v moři výhodný. Jak jsem již napsal, děda byl zkrátka pašák! A tak nezůstalo jen u tohoto vysvětlení, ale tenkrát se mi zároveň dostalo i zasvěcení do velkého tajemství dospělých, že není vše tak, jak se zdá na první pohled. Konec konců, v životě jsem se o tom potom mnohokrát přesvědčil.

Přeji tedy všem Zvířetníkům, aby vždy rozpoznali klam od pravdy a holedbání a přetvářku od skutečnosti, protože si myslím, že je to v životě velmi důležité.

Hezké Vánoce přeje všem Jiří Růžička, mamča a Píšek. (Už se těší na košíčky!)

Jiří Růžička


Diskuse


zana
14:22
17.12.2007

PetraK
14:03
17.12.2007

abyt
11:26
17.12.2007

PetraK
14:04
17.12.2007

zana
14:23
17.12.2007

Jiří Růžička
8:24
17.12.2007

P i t r ý s e k
23:22
17.12.2007

P i t r ý s e k
23:26
17.12.2007

Jiří Růžička
10:31
18.12.2007

EvaŽ
7:57
17.12.2007

dalmatin
8:05
17.12.2007

EvaŽ
8:37
17.12.2007

Xerxová
8:47
17.12.2007

Dede
9:13
17.12.2007

LENKA S
9:00
17.12.2007

EvaŽ
11:36
17.12.2007

HANA W
12:07
17.12.2007

LENKA S
16:24
17.12.2007

dalmatin
7:38
17.12.2007

MaRi
8:17
17.12.2007

LENKA S
8:46
17.12.2007

LFSHA
10:28
17.12.2007

RenataE
11:00
17.12.2007

dalmatin
11:23
17.12.2007

JoVová
11:53
17.12.2007

zana
14:25
17.12.2007

Xerxová
6:13
17.12.2007

počet příspěvků: 35, poslední 18.12.2007 10:31









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !