Jak se různé věci spojené s akvaristikou časem mění, vzaly za své dřívější od akvaristiky neodmyslitelné výpravy k rybníkům a tůním. Akvaristé vyzbrojeni síťkami se pravidelně vydávali do okolní přírody, aby svým rybičkám opatřili potravu. Ani ve velkých městech se většina akvaristů nespokojila s nabídkou suchého krmení v akvaristikách. Vždy se našla nějaká stará požární nádrž nebo rybník na kraji města. A v nich drobní korýši, komáří a pakomáří larvy a množství dalších drobných živočichů obývajících stojaté vody, pro něž se používá název zooplankton.

Když si zavzpomínám na otcova akvária, vybaví se mi dvě věci. Je tomu již velmi dávno, měl jsem asi 5 let. Otec byl v práci, já si hrál v předsíni a tu moje maminka zjistila, že jedno velké akvárium teče. Zůstal jsem doma sám a maminka běžela za otcem do závodu, který nebyl naštěstí daleko, takže to včas vylovené rybičky přežily v různých nádobách. Jen kolem stojanu s akvárií byla spousta vody. Tehdy neexistovala akvária lepená, nýbrž rámová, kde skla byla vložena do tmelu uvnitř svařeného ocelového rámu. Když tmel povolil, bylo zle.

Stalo se to v rodinném domku, což je při podobné havárii velkého akvária vždy lepší, než když k tomu dojde v pátém poschodí bytového domu. Můj první vlastní byt byl v přízemí, což otec komentoval tím, že je to výhoda, nehrozí vytopení sousedů a velikost akvária je omezena jen nosností podlahy. Moje akvária ale mívala vždy jen něco málo přes 100 litrů. Nejde ani tak o pojištění, které případné škody pokryje. Sousedy jistě nepotěší, když jim byty odshora dolů projde několik stovek litrů vody. A větší počet menších nádrží lze v bytových podmínkách do nábytku lépe zakomponovat. Samozřejmě i obrovské akvárium lze skvěle včlenit do bytových prostor. Havárii ale absolutně vyloučit nejde. Může stačit málo – nějaká drobná nerovnost v podstavci, vada při lepení, vada skla atd. Hektolitr vody na podlaze je ostatně také dost velké nadělení.

Že se u obřích akvárií nejedná jen o nějaké teoretické riziko, o tom se nedávno přesvědčil jeden můj známý. V noci jim v bytě vyteklo 750 litrové akvárium, z něhož vypadla přední stěna. Probudil je záhadný zvuk, a když se vydali zjistit, co se děje, kráčeli bytem po kotníky ve vodě. Ve změti kořenů a rostlin sbírali z napitých koberců vzácné sumce a nosili je do vany. O „zábavu“ měli bohužel postaráno i sousedé bydlící pod nimi. Ani to, že škody kryje pojištění, není v takové situaci důvodem k radosti.

První moje akvaristická vzpomínka z dětství je spojena s tekoucím akváriem. Ta druhá souvisí s výpravami na lov živého krmiva, lovením „vodních vší“, jak se tomu také někdy říkalo.

Otec měl pro lov krmiva vyhlédnuté umělé nádrže, které za války sloužily jako požární. Scházelo se k nim strmým svahem z cesty kousek od tramvajové zastávky za mostem nad železnicí v Ostravě – Svinově. Původnímu účelu nesloužily a byly rájem žab a čolků. Už nikdy jsem nikde jinde neviděl tolik čolků, jako v požárních nádržích u Odry nedaleko elektrárny. V bujné vegetaci, v níž byla k nádržím prošlapána cesta, protékaly malé potůčky. Létaly tam nádherně barevné vážky. Dodnes mne udivuje počet a množství druhů motýlů, kteří tam všude kolem poletovali. Prostředí nebylo čisté, kniha, která byla ponechána na zahradě přes poledne otevřena, se pokryla šedým popílkovým spadem, v němž šlo prstem psát. Dnes nelze tolik motýlů vidět ani na loukách v Jeseníkách nebo Beskydech. Kam se všichni ti motýli poděli? Umí to někdo, kdo se vyzná v entomologii, vysvětlit?

Plankton, který akvaristé ve stojatých vodách lovili, byli především drobní korýši perloočky a buchanky (také se jim říká dafnie a cyklopy). A různé komáří a pakomáří larvy. Sklovitě průsvitným larvám komárů rodu Chaoborus se podle staršího rodového názvu Corethra říkalo „koretry“. Červeným larvám pakomárů rodu Chironomus „patentky“. Patentky byly vzácnější, neboť žijí v bahnitém dně a ve volné vodě jich plave málo.

Lovilo se síťkou navlečenou na kruh upevněný na konci dlouhé tyče. Jako síť posloužila i dámská punčocha, jejíž konec se ustřihl a zauzloval. Akvaristé ale většinou měli síťky z mlynářského hedvábí. Loví se tak, že se síťkou ve vodě krouživými pohyby opisuje ležatá osmička. Někdy stačilo pár minut a síťka ztěžkla pod váhou úlovku. Jindy bylo třeba věnovat lovu delší dobu. Drobní vodní korýši se množí periodicky několikrát za rok, jednou jich může být velké množství a podruhé je jich na stejném místě málo.

Podle toho, jak velká měla být nalovená potrava, používaly se síťky s plátnem různé hustoty. Úlovek se třídil pomocí sít. Třídění podle velikosti bylo nutné, pokud šlo o krmení pro potěr. Koretry, které jsou pro akvarijní rybky pochoutkou, se nesměly dostat k malým rybičkám. Jsou to dravci a byli by schopni rybí potěr štípáním zahubit. Chycené larvy vážek, potápníci a jiné nevhodné úlovky se na místě vracely zpátky do vody.

Na lov akvarijního krmiva jsme s otcem chodili dvakrát týdně. I s cestou to zabralo něco přes hodinu. Část nespotřebovaného úlovku byla uložena ve sklepě ve velkých sklenicích. Občas otec koupil v akvaristice větší množství nitěnek. Přechovával je v chladném sklepě ve vodě v kaskádovitě uspořádaných fotografických miskách. Na horní misku stále kapala čerstvá voda.

Nitěnky jsou červeně zbarvení červi žijící v bahnitém dně v místech, kde tečou odpadní vody z potravinářských závodů. S tím, jak se odpadní vody dnes čistí, zmizely i četné lokality, kde nitěnky v obrovských chuchvalcích pokrývaly dno. V akvaristikách patřily k běžnému sortimentu. Dnes jsou vzácností, která se vozí ze vzdálených a často také utajovaných lovišť. Pamatuji se na dobu, kdy je akvaristé ve velkém sbírali ve strouze vytékající z lihovaru a také u jednoho masokombinátu. Na rozdíl od čistého lovu drobného planktonu síťkou byl lov nitěnek (a také patentek) spočívající v nabírání páchnoucího bahna a jeho promývání nepříliš vábnou záležitostí.

Na výpravy k požárním nádržím jsem se vždy těšil. Byl v tom kousek romantiky, vždyť to byla v podstatě lovecká výprava. A také kousek přírody, byť to bylo v sousedství průmyslových závodů.

Jak šly roky a s nimi přibývaly různé povinnosti, studium, zaměstnání a rodina, skončily i lovecké akvaristické výpravy. Přispělo k tomu i obrovské rozšíření sortimentu krmiva v obchodech a jeho vysoká kvalita. U většiny akvarijních rybek tak vystačíme se střídáním krmiva, které můžeme koupit v každé větší akvaristice. A nehrozí, že do svého akvária zavlečeme nějakou nemoc, parazity nebo škůdce jako je třeba nezmar nebo kapřivec.

Už léta jsem kupoval krmení pro rybičky v obchodě a výpravy na lov „vodních vší“ se staly vzpomínkami z dětství, když jsem někdy na přelomu 80. a 90. let v jedné akvaristice spatřil profesionálně vyrobenou síťku na lov planktonu. Byla pěkná a díky teleskopické tyči velmi skladná. Neodolal jsem pokušení a koupil ji. Byl to výrobek nějakého družstva, které se věnovalo akvaristickému sortimentu.

Doma jsem ten dokonalý nástroj předvedl. Dětem jsem barvitě líčil své bohaté zážitky z lovení potravy pro rybičky. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Všichni jsme propadli jakémusi nadšení, že se vydáme našim rybičkám nalovit tu nejlepší potravu. Nevadilo, že byl leden a venku mrzlo. Plankton se přece dá lovit v zimě, stačí vysekat do ledu díru a „je to“.

Chvíli trvalo, než se podařilo vybrat vhodnou lokalitu. Byl jí rybník na konci města, na kraji lesa, léta už nepoužívaný k chovu ryb. Ten musí planktonem přímo překypovat, usoudil jsem. Vybaveni loveckým náčiním a sekerkou vydali jsme se jedno sobotní odpoledne k rybníku. Kousek od břehu jsem opatrně vysekal v ledu otvor. Led byl dostatečně silný a voda v místě otvoru nebyla příliš hluboká. Každý z nás si síťkou pod ledem zalovil.

Sám jsem byl překvapen, kolik jsme toho nachytali. Do sklenice jsem nabral vodu a do ní dával úlovek. Brzy byla voda neprůhledná.

Po návratu domů jsem nalovený plankton propláchl v sítku a rozdělil do akvárií. Nejvíc do akvária s mečovkami v dětském pokoji. Uchovat něco na další den nešlo, chyběl studený sklep a dávat „vodní vši“ ve sklenici někam do ledničky, to by asi neprošlo. Ryby úplně šílely, jak se za potravou, kterou dosud nikdy neokusily, honily a lapaly ji. Zdálo se, že vše je v pořádku a nic nestojí v cestě tomu, abychom si ten báječný výlet někdy brzy nezopakovali.

Ráno jsme měli byt plný komárů. A byli jsme pořádně poštípaní. Nejvíc děti. Museli jsme otevřít všechna okna, abychom se průvanem komárů zbavili a až do večera jsme s nimi bojovali.

Stalo se to, co se stát zákonitě muselo. Rybky nedokázaly najednou zkonzumovat takové množství nabídnuté potravy a v teplé vodě akvária se z černých larev komára písklavého (Culex pipiens) vylíhli komáři, jejichž samičky dokážou bodat a sát krev.

Tak to byl můj poslední lov planktonu.

Jen upozornění pro ty, kteří by si chtěli krmivo pro své akvarijní rybičky nachytat, jako se to dělalo dříve. Ono už nic není jako dříve, neboť v rybnících se plankton lovit nesmí. Podle aktuálního zákona o rybářství je lov planktonu v rybářských revírech výkonem rybářského práva a je k němu zapotřebí mít rybářský lístek a povolenku. Někde rybáři nekompromisně trvají na zákonu a pytlákem je pak nejen ten, kdo bez povolení loví ryby, ale i akvarista přistižený u rybníku se síťkou na plankton. Lépe je proto zkoušet lovecké štěstí ve vodách, které nejsou rybářskými revíry.

Foto: autor

Pozn.: černobílá fotografii z roku 1955: archiv autora