Sice přes odpor prezidenta Václava Klause a celé levice, ale zdá se, že se alespoň zčásti mladým politikům (Schwarzenberga prosadili do vlády zelení) podařilo prolomit starý stereotyp, že šlechta stojí mimo národ.

Že zastupovala stát, který nebyl český, a proto ho ani jeho kulturu nemohla chránit.

Jiní šlechtice využívají

Jiné státy naopak tradičně nadnárodních vazeb šlechty využívaly a využívají: připomeňme Grafa Lamsdorfa v Německu, řadu maďarských šlechticů v diplomacii a v Bruselu, o Velké Británii a Francii ani nemluvě. U nás za první republiky bylo v diplomacii jen pár šlechticů: František Bořek-Dohalský, Jindřich Kolowrat Krakowský, František Schwarzenberg a to je skoro všechno.

Již po pár týdnech se ukazuje, že to nejspíš nebyla od Martina Bursíka špatná volba.

Schwarzenberg má všude na světě nesrovnatelně snažší přístup do společnosti i do médií, protože ho všichni znají a očekávají od něj věcnost (konec konců má to vepsáno i ve svém erbu, kde stojí Nil nisi rectum, Nic než právo). A je-li třeba, jako v případě prosazování amerického radaru, oblékne si i svetr a objíždí vesnice kolem vojenského výcvikového prostoru Jince v Brdech, aby vysvětloval starostům, proč je pro.

USA jako pojišťovna

Doslova řekl: "Kdyby kolem mne řádili žháři, tak bych se také nechal připojistit." Radarovou základu vidí jako pojistku proti nevyzpytatelným státům s nejmodernějšímu zbraňovými systémy. V jeho chování a vystupování nebyla ani špetka arogance, kterou známe od našich nešlechtických politiků.

Britský renomovaný časopis The Economist Schwarzenberga, barvitého a důvtipného habsburského aristokrata, dokonce označil za hvězdu české vlády. Ještě pozoruhodnější jsou jeho vystoupení v rakouských novinách, protože v Rakousku prožil většinu svého života.

Ač žalobu na Českou republiku kvůli Temelínu, k jejímuž podání vyzvali rakouští poslanci, označil Schwarzenberg za nesmysl, žádné příkré odsudky se v tamních novinách neobjevily, a to dokonce ani ze strany radikálních protitemelínských aktivistů.

Důvodů k tomu, jak rakouská média reagují, je zřejmě více. Jednak jeho postoje bylo možné předpokládat: Zastupuje Českou republiku a tudíž musí hájit její zájmy a jednak jeho rod staletí sloužil vládám Rakouska-Uherska a většinou se choval stejně: loajálně, ale kriticky, jak se na vysokého státního úředníka sluší. V tété tradici byl Karel Schwarzenberg vychován i svým otcem.

Schwarzenbergové v Čechách

Schwarzenbergové se trvale usídlili v Čechách v padesátých letech sedmnáctého století. Dnešní ministr zahraničí mně v roce 1989 ve Vídni řekl: "Tatínek byl výtečný vypravěč a měl velký dar dětem dějiny zpřístupnit. Nesmíte zapomenout, že když člověk vyrostl na Orlíku, vyrostl v dějinách. Stačilo se rozhlédnout a viděl jsem na stěně maršálka, tedy knížete Karla, který u Lipska vyhrál nad Napoleonem, a podíval jsem se jinam a tam byl zase Adolf, jak bojuje s Turky, to bylo v roce 1599. Od té doby máme v erbu hlavu Turka s havranem. Kousek dál byly zase pušky, kterými byl obdarován maršálek od spojeneckých panovníků, a tím ta historie pro mě oživla. Pro mě jako kluka byli napoleonští maršálkové tak samozřejmí jako pro dnešní desetileté Donald nebo Dagobert, já s nimi prostě žil. Například na Orlíku byla slavná mapa bitvy u Slavkova z roku 1805, kterou Napoleon věnoval maršálkovi. Pamatuji, kde na té mapě byly ještě vlastnoruční Napoleonovy poznámky, a vidím otce, jak nás k té mapě vodil. Otec měl slabost pro české dějiny a zajímaly ho dějiny lidského myšlení."

Schwarzenbergové ale kromě toho, že byli diplomaty, státníky a vojevůdci, byli po celou historii i dobrými manažery a jako první vybudovali na území Čech moderní velkostatky, pivovary, plavební kanály, zavedli sociální fond a starali se o školství.

Otec dnešního ministra zahraničí byl i autorem prohlášení příslušníků historické šlechty ze 17. září 1938, které tehdy část naší šlechty předala prezidentu Benešovi. Prohlášení končilo slovy: "Vyslovujeme víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájit." Připomeňme, že jeho otec PhDr. Karel ze Schwarzenbergu, byl povoláním historik.

Celé jméno: 24 slov

Pan ministr je plným jménem: Karel Jan Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, XII. kníže ze Schwarzenbergu, okněžněný lankrabě v Kleggau, hrabě ze Sulzu a vévoda v Českém Krumlově.

Jak už z jeho celého jména zřetelně vyplývá, je stejně doma nejen v Čechách, ale i v Rakousku, Německu a vlastně i Švýcarsku, neboť Schwarzenbergové mají tradičně jejich občanství. V době sjednocující se Evropy by mohl být jeho vskutku evropský původ pro Českou republiku velkou výhodou, kdyby však i Česká republika chtěla být součástí sjednocené Evropy. Tak tomu v současné době není. Díky tomu může mít tento náš ministr zahraničí ve vládě velké problémy.

V létě 2001 mně Karel Schwarzenberg řekl: "V politické práci by bylo důležité, abychom opustili hrozné amatérství našich akcí. Uvedu příklad. Porovnáme-li přípravu a provedení stavovského povstání v roce 1618-1621, které končí Bílou horou, a podíváte se ve dvacátém století, jak se naši politici chovali před rokem 1938 a v roce 1968, tak ty paralely jsou hrůzné. Je to dokladem toho, že jsme zůstali stejní. Společný jmenovatel se jmenuje nerealistický pohled na postavení Čechů. Dále na jedné straně nadutost, pocit premianství a na druhé straně podlézavý přístup"

Evropan

Dodejme, že podobný amatérismus lze vytýkat i našim současným prezidentským a vládním výhradám vůči Evropské unii, neboť rovněž vycházejí z nerealistického hodnocení postavení naší republiky. Karel Schwarzenberg to věděl i před tím, než ministerskou funkci přijal, což svědčí v jeho prospěch. Svůj evropský postoj je zřejmě ochoten ve vládě hájit, a tím bude paradoxně hájit tento šlechtic i proevropský postoj mírné většiny českých a moravských plebejských občanů proti našim vrcholným úředníkům.

(převzato z Aktuálně.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel