Díky odporu veřejnosti se podařilo odvrátit největší myslitelný útok na svobodu slova, hanebnou dohodu ACTA. I v její nejmírnější podobě znamenala kladivo na čarodějnice, tedy prostředek, jak kdykoli zlikvidovat kterýkoli nepohodlný web v krajině internetu.

A že to politici dovedou, ukázal případ Juliana Assagne. Ať si o jeho WikiLeads myslíme cokoli a ať máme jakýkoli názor na odpovědnost novináře, metoda "likvidace skrze znásilnění" je zároveň komická jako typická. V důsledcích ACTA, pokud by byla přijata, by likvidace kteréhokoli webu byla směšnou rutinní záležitostí. Takže, evropský parlament ji zamáznul, první pozitivní věc, o které v souvislosti s touto institucí slyším.

Práva učitelů

Náš parlament zatím zamáznul návrh zákona, který posiloval práva učitelů vůči agresivitě. V podstatě jde o to, že učitel coby veřejná osoba by měl požívat podobné ochrany jako jiní státní zaměstnanci vystavení styku s agresivními občany. Bohužel, v důsledku postupující liberalizace se nejagresivnější složkou společnosti stává mládež a děti a vezou se v tom rodiče. Pokus o posílení učitelské pozice tedy padl. Musíme počkat, až nějaký ožralý chlap umlátí učitelku k smrti, aby se o podobném zákonu začalo uvažovat znovu.

Tragedie v Karlsruhe

Muž vystavený exekuci v německém Karlsruhe zabil čtyři lidi a sebe. Připoutal tím pozornost k exekucím jako metodě vymáhání dluhů. V našem veřejnoprávním rozhlase jsme poslouchal i šéfa Exekutorské komory. Hovořil klidně a rozumně – o dlužnících. Problém je ale v tom, že exekuce se často aplikují i na jiné lidi, než jsou dlužníci, na lidi spojené příbuzenským svazkem anebo prostě tím, že sdílejí s dlužníkem byt. Nastávají situace, které by se svou drastičností hodily spíš do devatenáctého než jednadvacátého století. Každému je to ale jedno. Dokud to nepostihne jeho samotného.