Na absurdní dramata byl zaměřený Václav Havel, ale jeho nástupci se o absurditu starají v reálu. Spor o autorství Klausovy amnestie je ukázka trapnosti a sebestřednosti všech zúčastněných.

Klausova amnestie je pokládána za hanebnost, výjimku tvoří pochlebovači, kteří by Klausovi schválili a velebili cokoli. Klaus svým velkolepým profackováním justice, jak mu aplaudoval jeden vřiťlez, zvýšil vlnu kriminality - a nechutné spory amnestií vyvolané se táhnou dodnes. Klausův nástupce Zeman svým tlučhubovstvím namočil do této nechutnosti bývalého hradního právníka Pavla Hasenkopfa. Ten se bránil žalobou, nakonec ji stáhl a hradní kancléř Mynář nedbal antické moudrosti nikdy nevstupuj do stejného hovna a oznámil tisku, že Hasenkopf žalobu stáhnul, protože věděl, že by při prohrál. Takže ji právník obnoví.

Toto je ukázka žabomyšího hašteření, jaké veřejnost jenom dráždí svou očividnou nesmyslností. Amnestii vyhlásil Klaus a je za ni plně zodpovědný, protože v celé zemi smí gaunery pustit na svobodu jen prezident a Klaus to udělal. Jestli mu k tomu připravil podklady pan Hasenkopf nebo čertova babička, je naprosto jedno. Celá ta pře je dokonale nesmyslná a je až kupodivu, že se pan Hasenkopf stará o to, co se z Hradu říká.

Vždyť to jsou z větší části jen duté žvásty, které se nedají brát vážně.