V Ramzové jsme vystoupili do zamračeného vlhkého dne po dešti z autobusu náhradní dopravy, rychle se najedli a pak už vyrazili vstříc prvnímu kopci. Smrk je se svými 1126 metry nejvyšší hora Rychlebských hor a tak jsme si kopec užili pěkně na začátku výletu. Na Smrku jsme se odpojili ze značky a až na Kladské sedlo šli po hranici, kde byla celou cestu pěšina nebo vyjetá cesta. A tuny a tuny borůvčí, často už otrhaného, i když místy byla pastva nejen pro oči, ale i pro žaludky. U Polské hory nás z čista jasna přepadla nízká oblačnost a mrholení a jak rychle přišlo, tak rychle odešlo.

Na Kladském sedle jsme uvítali turistickou chatu a nesmělo chybět doplnění vitamínů, jak jinak než jedním chlazeným. Já chtěla zmrzku a pan majitel byl nešťasten, že nemá a nemá mi tak co nabídnout, ale jeho paní hned nabízela domácí zmrzlinu z borůvek. No zdráhala jsem se, ale pan majitel viditelně ožil  spokojen, že všichni hosté u něj dostanou něco na zub, a tak jsem si vychutnala parádní zmrzlinu s výhledem.

Dál jsme pokračovali zase po hranici, i když už z Polské hory po zelené značce, a hřebenovku jsme opustili za Hraniční horou k chatě Návrší. Večeře, špekáčky, mladé rodiny Pražáků a Brňáků, parádní výhled, slejvák. Večer jsme trávili v družném hovoru na terase chaty pěkně v suchu pod slunečníkem s několika páry, jejichž děti už spaly v pohodlí chaty. Můj půdní pokojík sice cestou po žebříku a kolem komína nabízel víc dobrodružství než ostatním hostům, ale na rozdíl od nich jsem měla jako bonus zásuvku hned v pokoji.

Ráno bylo nebe bez mráčků a vysoká teplota slibovala krásný a teplý den. Možná až moc teplý. Na vrchol Králického sněžníku 1424 m n. m. jsme se dostali snad kolem 9 hod. dopoledne a už bylo jasné, že dřívější vstávání se fakt vyplatilo. Slunce nemilosrdně pralo celou cestu nahoru, kde silně fučelo a bylo nutné přihodit navíc další vrstvu oblečení.

Díky krásnému rozhledu jsme viděli až na Dolní Moravu a z lesa v úbočí kopce viditelně vystupovala Stezka v oblacích, která byla otevřena v prosinci 2015. Prý je to tam v sezoně jak na Václaváku. Přestože vrchol Králičáku není až tak vysoký, na rozdíl od Smrku není zalesněný – zhruba od 1390 m n. m. přechází zalesněná oblast do tzv. alpínského bezlesí, oblasti s vegetací horských trávníků, kamennými poli a zakrslým vřesem.

Nahoře nás čekal mimo jiné i Trojmezní hraničník na pomezí Čech, Moravy a Polska a pár metrů pod vrcholem neoficiální symbol Králického Sněžníku, socha Slůněte z roku 1932 od německého uměleckého spolku Jescher, a pramen řeky Moravy, která teče až do Černého moře. Cestou zpátky potkáváme hromadu rodin s dětmi a slunce solidně připaluje. Jsme rádi, že už jdeme dolů do údolí. Ve Stříbrnicích proudí proti nám davy turistů mířící na Králičák a my mizíme osamoceně v polích cestou do Starého Města.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!
Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz