28.3.2024 | Svátek má Soňa


PTÁCI: Husa Gertruda

30.7.2015

Byli jsme na výletě v jednom malém přístavním městečku Bon Secour (v Mobile Bay, Alabama), které žije hlavně z těžby ústřic. Nevím, jestli slovo těžba je správný výraz, ale ústřice se opravdu těží ze dna a to v takovém množství, že jejich velké skořápky leží v ohromných haldách po celém přístavišti a drcenými se vysypávají silnice, parkovíště a cesty k domům. V přístavu je i malý krámek s prodejem opravdu čerstvých ryb.

Hromady prázdných škeblí

Zrovna když jsme před krámkem zastavovali, vyšla z něj statná husa, která se vydala přes silnici k protějšímu parčíku. Vznešeně se kolébala po jakési neviditelné, ale naprosto rovné cestě, nedala se ničím rušit, neodbočila a neuhnula ani před mým foťákem. Štrádovala si to k velikému skladu a mrazírně ryb na druhém konci parku. Zatímco jsme pozorovali tento zajímavý husí pochod, vyšel z obchodu syn majitele a na můj zvědavý dotaz nám o huse vyprávěl.

Gertruda pendluje mezi dvěma krámky

Říkají jí Gertruda a je u nich už asi 5 let. Ani nevědí, odkud přišla, prostě se jednou objevila u krámu a zabydlela se v přístavu. Na noc prý odlétá někam do blízkého rákosí, jinak ale celý den tráví v přístavu, kde pendluje mezi krámkem a skladem, protože ví, že na obou místech něco dostane – zřejmě tím pochodem z jednoho místa na druhé dostatečně vyhládne.

Původně přišla s houserem a tento denní ťapací rituál provozovali ve dvou. Lidí se nebáli, ale také si jich nijak nevšímali. Jednou ráno prý majitel obchodu seděl v loďce a rybařil, když najednou vedle něho přistála Gertruda. Kejhala a poplašeně plavala kolem loďky tak dlouho, až rybáři došlo, že chce, aby ji následoval, a tak spustil motor. Gertruda pak začala pomalu plavat před loďkou, až „dovedla“ rybáře do jedné z mnohých zátok, kde se zmítal její partner, zamotán do rybářšké sítě. Když byl vysvobozen, obě husy se vznesly a odlétly, odpoledne ale už zase loudily u krámku jakoby nic.

Potom houser nadobro zmizel a s největší pravděpodobností asi skončil mezi zuby jednoho z tamních aligátorů. Gertruda ho prý často volala a vypadala moc smutná. Pořídili jí tedy jiného housera. Gertruda ho sice přijala, ale zase měla chudák smůlu, protože během krátké doby ho zabilo auto, kdy si řidič v šeru včas nevšiml housera, který chtěl zrovna přistát na silnici u krámku.

Také druhý pokus s partnerem pro Gertrudu byl neúspěšný. Tentokrát se jí totiž houser vůbec nelíbil, syčela na něj a byla tak zlá, že se zklamaný nápadník prostě sebral a odletěl pryč. Od té doby je Gertruda sama. Nikdy ji neviděli ani s jiným houserem, ani s housaty. Jen dál denně kráčí tou svojí vyšlapanou cestičkou – taková husa samotářka.

Husa Gertruda

Archivní článek původně vyšel v Dumce, 2. května 2000 (fotky jsou původně papírové, ofocené, takže omluvte jejich kvalitu).

Foto: autorka

Marička Crossette Neviditelný pes