Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. To je i případ následujících třech životních epizod profesora MUDr. Arnolda Jiráska (1887-1960).

Epizoda první. Když v srpnu 1925 zemřel poněkud předčasně legendární přednosta I. chirurgické kliniky profesor MUDr. Otakar Kukula, který kliniku vedl plných jedenadvacet let, hledal se jeho nástupce. Jedním z vážných kandidátů byl poměrně mladý devětatřicetiletý chirurg, který se habilitoval ze všeobecné a speciální patologie a terapie nemocí chirurgických, teprve v roce 1923. Nakonec to páni profesoři, také na základě doporučení profesora MUDr. Rudolfa Jedličky (1869-1926) riskli a dne 17. prosince 1926 byl MUDr. Arnold Jirásek jmenován řádným profesorem a přednostou I. chirurgické kliniky. Šestnáct let po promoci! Následně pak plných třicet let přednášel a výrazně ovlivnil mnoho chirurgických oborů včetně neurochirurgie. O stovkách studentů a lékařů nemluvě.

Profesor MUDr. Otakar Kukula

Epizoda druhá: V roce 1904 promoval na lékařské fakultě Univerzity of Chicago Max Thorek, rodák z Budapešti. Poté, co jeho mladší bratr byl zabit při pogromu na Židy, rodina emigrovala do USA. Doktor Max Thorek (1880-1960) byl chirurg, který se intenzivně věnoval oblasti rekonstrukční chirurgie. Ve třicátých letech zdokonalil chirurgickou techniku, která výrazně snížila úmrtnost po operacích žlučníku. Věnoval se také sociálním projektům. Měl odvahu tento mladý muž. Čtyři roky po promoci založil v Chicagu společně s kolegou Šalamounem Greenspahnem Americkou nemocnici a ordinoval v chudinských čtvrtích. Na rozvoj nemocnice přispěli i čeští krajané.

Max Thorek velmi brzy pochopil, že obor, který se tak rychle vyvíjí, se neobejde bez mezinárodní spolupráce. A tak v roce 1935 iniciuje vznik Mezinárodní vysoké školy chirurgů v Ženevě, která by byla zaměřena na rozvíjení nejvyšších možných standardů chirurgie a byla školou i pro začínající lékaře. „Věda nemá žádnou vlast, ale svět“ říkával Max Thorek a pro myšlenku této školy se mu podařilo nadchnout čtyři významné evropské chirurgy. Mezi těmito čtyřmi kapacitami byl i český chirurg profesor MUDr. Arnold Jirásek, který byl v letech 1936-1938 prvním světovým prezidentem Mezinárodní vysoké školy chirurgů (ICS). Její česká sekce patří k nejstarším na světě.

Dnes má tato instituce šedesát sedm národních sekcí ve sto dvanácti zemích celého světa. A sídlí v Chicagu, v němž je i Mezinárodní muzeum chirurgické vědy. V tomto městě ono sídlo ICS ještě zařídil její zakladatel.

Profesor doktor Max Thorek

Epizoda třetí: V listopadu 1934 zemřel vynikající český muzikant Jiří Karel Herold (1875-1934). By koncertním mistrem České filharmonie, violistou Českého kvarteta, hudebním pedagogem a výborným výrobcem houslí. Od třicátých let minulého století se v dejvické vile profesora ČVUT dr. Milbauera scházeli milovníci hudby k tzv. preludování. Krátce po Heroldově smrti se rozhodl založit Heroldův klub k uctění památky tohoto výtečného muzikanta. A tak se stalo, že na první ustavující valné hromadě klubu byl 25. března 1938 zvolen jeho prvním předsedou Dr. h. c. Josef Jan Frič, průmyslník a zakladatel (a majitel) Ondřejovské hvězdárny, mimochodem vynikající houslista. Ten bohužel 10. září 1945 zemřel.

Busta Josefa Jana Friče (1861-1945) na Ondřejově. Josef Frič, mimochodem syn básníka a revolucionáře Josefa Václava Friče na Ondřejově vybudoval hvězdárnu, zajistil její provoz a v roce 1928 ji věnoval Československému státu. Ten mu o dvacet let později znárodnil firmu na výrobu přesných optických přístrojů.

Předsednictví klubu se ujímá amatérský klavírista, ve volném čase zabývající se dějinami hudby a literatury, slovutný profesor lékařské fakulty profesor MUDr. Arnold Jirásek. Dalších patnáct let se většina koncertů Heroldova klubu odehrávala v posluchárně Jiráskovy kliniky. Jirásek obnovil původní tradici klubu „cvičné běhy komorní hudby“ při nichž se veřejně procvičuje předem vybraná skladba. A Jirásek také založil tradici chirurgů v předsednickém křesle Heroldova klubu. Po jeho odchodu z tohoto světa se této funkce ujal další význačný chirurg profesor MUDr. Emerich Polák (1901-1980). Tím pádem se na dvacet let koncerty a zkoušky Heroldova klubu přesunuly na kliniku prof. Poláka ve Vinohradské nemocnici. Profesor Polák ovšem v roce 1980 také odchází do chirurgického nebe a funkce se ujímá jeho spolupracovník chirurg doc. MUDr. J. Vlček. Teprve v roce 1988 je narušena tradice a vedení klubu se ujímá RNDr. Svatopluk Krupička CSc., fyzik a emeritní ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR, známý mimo jiné jako aktivní violoncellista.

Profesor Jirásek byl již za svého života nesmírně populární. Vlevo jeho podobizna, která je dílem význačného českého malíře, grafika a pedagoga na Akademii výtvarných umění Tavíka Františka Šimona (1877-1942), která se nachází v brněnské Moravské galerii. František Šimon studoval u Maxe Pirnera a v roce 1917 byl spoluzakladatelem Spolku českých umělců a grafiků Hollar. Vpravo pak pracovní snímek profesora Jiráska.

Úloha profesora Jiráska v české chirurgii je naprosto unikátní. Jeho skripta i monografie jsou psány moderním, svěžím jazykem svědčícím především o značné šíři zájmů autorových v kontextu s důsledným fyziologickým pojetím světa chirurgie a Jiráskovým zdůrazňováním nutnosti boje proti bolestem a strachu.

Otec Arnolda Jiráska pocházel z Hronova, takže jistá vzdálená přízeň se spisovatelem Aloisem Jiráskem zde je. Ovšem na rozdíl od možností spisovatele romantických a idylických románů Arnold Jirásek „pevně třímal skalpel“, operoval, studoval a psal vědecké práce. Dosáhl řady prvenství v neobvyklých, leč účinných operačních řešení. Přitom neustále psal a publikoval. Jeho dílem jsou více než dvě stovky vědeckých prací, desítky záznamů přednášek sa více než deset knižních publikací. Měl velice dobrý vztah k úlohám zdravotních sester, napsal pro ně i učebnici.

Celý život šířil slávu a umění českých lékařů ve světě. Mnoho cestoval, vystupoval na lékařských zahraničních sjezdech a kongresech, aktivně pracoval v mnoha odborných lékařských orgánech tuzemských. Nezastupitelnou úlohu sehrál jako předseda Lékařské komory pro zemi Českou. Jeho monografie Eduard Albert, vydaná v roce 1941 o vynikajícím českém lékaři, je dodnes úžasným vyprávěním o lékařské vědě. Jeho termín náhlé příhody břišní je příkladem dokonalé chirurgické klasifikace a předvídavosti. Poněkud složitější byl jeho soukromý život, ale to je u geniálních osobností obvyklé. I to, že mohl svého času ještě nějakou chvíli na svých postech zůstat. Avšak doba byla tehdy složitá… byť Jirásek jako dokonalý diagnostik by nám řekl, abychom to všechno nesváděli na dobu, kterou vždy tvoří konkrétní lidé.

Je s podivem (a úspěchem), že jméno profesora Arnolda Jiráska najdeme již v Ottově slovníku naučném. Sice až v Dodatcích (Díl třetí, svazek první Isl-Konkurence), který vyšel v roce 1934. Autoři u jeho půlstránkového představení píší mimo jiné: „Jeho vlivem pronikla slovanská řeč jako oficiální pro sjezdy mezinárodní chirurgické Společnosti. Byl vyznamenán řádem Jihoslovanské koruny a Sv. Sávy II. třídy a je čestným členem Postgraduate Assembly of North America, Towarzystwa chirurgów polskich a přispívajícím členem Societé nationale de chirurgie aj. Člen čes. Akademie“. Tohle o něm na internetu bohužel nenajdete.

Příště: profesor MUDr. František Chvostek, starší