Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Většina z nás zná dům č. 7 v pražské Palackého ulici. Bydlely zde rodiny Františka Palackého (1798-1876) a jeho zetě Františka Ladislava Riegera (1818-1903). Dodnes se tomuto objektu říká Mac Nevenův palác. Patřil totiž dávno předtím významnému pražskému lékaři, který v roce 1770 nechal tento dům přestavět znamenitým českým architektem a stavitelem italského původu Ignácem Janem Nepomukem Palliardim (1737-1824). Tím pražským lékařem byl profesor pražské lékařské fakulty William Mac-Neven O´Kelly ab Aghrim (1713 na zámku Ballynahown v Irsku -1787 v Praze), od jehož smrti letos uplynulo plných 230 let.

William Mac-Neven se původně jmenoval William Mac-Nevin of Crannagh-Mac-Nevinn. Koncem 17. století vyvrcholilo pronásledování irských katolíků anglickou vládou. Dle tehdy přijatých zákonů byli většinou zbaveni občanských a politických práv a nesměli zastávat veřejné funkce. Tisíce irských rodin (zejména těch bohatších) prchaly mimo jiné také do Evropy. Rodina MacNevinů odvozovala svůj původ ze starobylého gaelského klanu, jehož existence je potvrzena minimálně mezi šestým a sedmým stoletím našeho letopočtu.

Se svou rodinou uprchl z Irska i Hugo Mac-Nevin (1682-1751), který byl později heroldem a profesorem akademie ve Vídni. Jeho syn William, o němž se dá bez nadsázky říci, že byl potomkem keltských králů, začal lékařská studia v Paříži, avšak na pozvání svého bohatého prastrýce žijícího v Praze, přesídlil do Prahy a 20. března 1743 se nechal zapsat na pražskou lékařskou fakultu.

Bezdětný prastrýc císařský herold Wilhelm O´Kelly ab Aghrim Williama adoptoval (adopce byla úředně potvrzena 20. září 1753; v ten den mu byl také propůjčen inkolát v Království českém) a tím došlo i ke změně jeho jména. Konec konců nešlo o poslední změnu. V roce 1750 si William MacNeven ke jménu napsal i přídavek et Raussenbach. 24. června 1750 se totiž ve zbraslavském kostela sv. Jakuba oženil s Marií Annou (1728-1765), dcerou významného pražského měšťana a šlechtice Jana Rausse z Raussenbachu, po jehož smrti v roce 1767 se manželé stali majiteli panství a hradu ve Zruči nad Sázavou a také panství Krasoňovice u Čáslavi. Měli čtyři děti Antonii Annu, Brigitu, Williama Huga a Johannu.

Leč vraťme se k medicíně. V roce 1747 vychází tiskem Williamova dizertační práce a dne 11. června 1747 na lékařské fakultě promuje. Muselo jít o velmi schopného a bystrého muže. Dva roky poté, 15. listopadu 1949je dr. med. MacNeven přijat za člena akademického sboru pražské univerzity jako extraordinarius (mimořádný profesor) a o necelých pět let později byl jmenován profesorem řádným. Taková kariéra v tak složité oblasti jakou byla již v té době medicína, ta se hned tak nevidí.Od roku 1755 profesor MacNeven dalších deset let přednášel patologii a lékařskou praxi.

V osobních životech lidí hrají pochopitelně svojí roli události historické a s nimi spojené určité náhody. Když v Lovani a v Leidenu vystudoval filozofii a vědy lékařské Gerhard van Swieten (1700-1772) měl cestu k profesorské stolici uzavřenu pro své katolické vyznání. V té době byl v tzv. Habsburském Nizozemí (v letech 1716-1794 v držení arcivévody rakouského) ministrem místní vlády člen staré moravské šlechtické rodiny Václav Antonín z Kounic a Rietbergu (1711-1794), pozdější dvorský a státní kancléř ve Vídni. Ten doporučil v roce 1745 Swietena (na snímku vlevo) na místo dvorního lékaře císařovny Marie Terezie. Ta se mimo jiné také s Gerhardem van Swietenem předtím setkala v Bruselu. Tento muž mimo jiné působil i jako profesor patologie na vídeňské univerzitě, současně prosadil reformy vysokoškolských studií práv, teologie a medicíny. Do lékařského vzdělávání prosadil opět klinickou praxi.

Je tedy logické, že oporu pro své reformní změny nalezl i v pražském lékaři MacNevenovi. Na jeho přímluvu jmenovala císařovna MacNevena 16. listopadu 1754 direktorem pražské lékařské fakulty s velmi rozsáhlými pravomocemi. A tak dalších třicet let, až do roku 1784 vedl pražská medicínská studia, která díky jemu získala značnou prestiž. Své odborné práce psal výhradně latinsky, němčina nebyla jeho silnou stránkou. Což nevadilo jeho privátním klientům – ve své soukromé lékařské praxi byl velmi vyhledávaným a úspěšným lékařem převážně šlechtických rodin.

Ve sklepích univerzity založil první chemickou laboratoř. Právě on stál za opatřeními k vylepšení obecné zdravotní péče v českých zemích (Generální zdravotní řád pro Království české). Byl zastáncem povinné ho očkování. Mimo to byl také soudním lékařem Marie Terezie. V roce 1753 byl povýšen císařovnou do rytířského stavu, 17. listopadu 1767 byl povýšen mezi říšské svobodné pány a při té příležitosti byl i upraven jeho rodový erb.

MacNeven měl sice rozsáhlé pravomoci, avšak také těžké povinnosti. Předsedal zkouškám k dosažení univerzitních hodností a určoval čas jejich konání. Kontroloval a opravoval přednášejícím jejich these. Jeho funkce byla vyšší než funkce děkana, který mu skládal účty ze své činnosti. Někteří MacNevenovi současníci zaměňovali svědomitost za domýšlivost a nezdravou ctižádostivost. Do jaké míry v tom sehrála roli MacNevenova vysoká odborná i občanská popularita, těžko dnes hodnotit.

Snímek lékaře MacNevena bohužel nemáme. Zachovalo se ovšem exlibris s jeho vlastnoručním popiskem nahoře vpravo: Ex libris Doctoris MacNeven

V roce 1774 se rodina doktora MacNevenova rozrostla o další dva členy. Z irského Aughrimu přijeli dva doktorovi synovci William a Hugho (na jeho pozvání), aby mohli získat vzdělání, které jim bylo stále ještě v jejich vlasti odpíráno. Udělali dobře. William James MacNeven ( 1762-1841) se za pomocí strýce středoškolsky vzdělával a v roce 1781 byl zapsán jako studující v matrice pražské lékařské fakulty, když medicínská studia ukončil ve Vídni v roce 1783. Jenže Irové jsou jak známo tvrdohlaví. William se vrátil po skončení studií do Irska a v roce 1798 byl za účast v povstání proti Angličanům uvězněn. Po čtyřech letech věznění propuštěn a emigroval znovu. Tentokrát do Spojených států. Přednášel na univerzitách klinickou medicínu a chemii. Stal se velmi populární mezi americkou mládeží a také váženým kolegou amerických lékařů a chemiků. V roce 1820 vydal v New Yorku svou nejvýznamnější vědeckou práci s názvem

„Výklad atomové teorie“.

Od těch dob je pokládán za otce americké chemie. Na jeho počest byl v New Yorku (Central Manhattan) obelisk s pamětním nápisem (William a obelisk na snímku vlevo).Celý život pomáhal irským emigrantům. Pro nás je zajímavé, že v životopise tohoto významného americko-irského vědce se píše, že středoškolská a lékařská studia absolvoval v Praze, za pomoci svého strýce, významného pražského lékaře.

Ten se ještě dočkal synovcovy promoci, avšak zemřel 9. února 1787 v Praze. Dle svého přání byl pohřben na hřbitově u kostela svatého Štěpána v Praze. Hřbitov dnes již neexistuje a začal se rušit tři roky před MacNevenovou smrtí. Byl poměrně rozsáhlý už za vlády Karla IV., tehdy se mu též říkalo hřbitov poutníků, protože zde byla pochovávána těla těch, kdož zahynuli na cestě za svatými ostatky. Později byl využíván jako hřbitov morový.

Roku 1380 sem bylo pohřbeno 3500 osob a za obzvláště těžké morové rány Léta Páně 1502 dokonce 13 268 nebožtíků svážených sem ze všech pražských měst. Vzhledem k tomu, že okolí kostela zůstalo poměrně dlouho nezastavěné, mohl se hřbitov volně rozrůstat a není proto takovým překvapením, že v době svého největšího rozmachu zasahoval až k novoměstským hradbám, dnešní Sokolské ulici. Zrušen byl 1784, ovšem terén byl srovnán až o půl století později, v roce 1833.

V kostele nebo na přilehlém hřbitově byla pochována řada osobností kulturního, společenského a vědeckého života: v kostele to byl například slavný sochař českého baroka Matyáš Bernard Braun (1684-1738) a jiní.

Jak se stalo, že MacNeven zde byl pohřben po zrušení kostela, to nelze zjistit. Část hřbitova byla převezena na Olšanské hřbitovy, avšak bez jakékoli dokumentace. Takže ani nevíme, kde jsou ostatky tohoto muže, který patří k výrazným pilířům českého lékařství v 18. století.

Erb rodu MacNevenových

Příště: MUDr. Eduard Albert