26.7.2016 | Svátek má Anna






2015: Evropská jaderná energetika

15.1.2015

Rok se s rokem sešel a nastal čas na krátkou aktualizaci informací o připravovaných projektech výstavby jaderných elektráren v Evropské unii.

V současnosti se v EU reálně staví čtyři jaderné bloky ve třech členských státech a významnější aktivity v oblasti přípravy výstavby lze zaznamenat v dalších šesti zemích. Pokud mají čtenáři energetického blogu zájem, mohou se v následujícím textu seznámit s aktuálním stavem jednotlivých projektů.

Finsko

Ve Finsku buduje konsorcium vedené francouzskou firmou Areva již od května 2005 třetí jaderný blok v Olkiluoto (OL3) s tlakovodním reaktorem typu EPR o výkonu 1720 MWe. Blížící se desetileté výročí zahájení výstavby nepochybně svědčí o tom, že tento investiční projekt vykazuje výrazné zpoždění oproti původně kontraktovanému termínu ukončení výstavby v r. 2009, který byl mimochodem od samého počátku hodnocen nezainteresovanými odborníky jako vizionářsky optimistický. Aktuální harmonogram dodavatele předpokládá finalizaci montáže technologie a zahájení spouštění v pololetí roku 2016 a přechod do komerčního provozu v roce 2018.

Mimo problémů s dodávkami technologických komponent a montážními činnostmi je výrazný podíl na celkovém zpoždění projektu připisován na vrub systému kontroly a řízení reaktoru, který byl schválen finským národním jaderným dozorem až v dubnu loňského roku - po čtyřech létech obtížného hledání konsensu mezi projektantem, dodavatelem, investorem a národním jaderným dozorem v otázce použití digitální technologie pro řídicí systémy jaderných elektráren. Ruku v ruce se zpožděním samozřejmě kráčí překročení rozpočtovaných nákladů, jejichž celková výše je v současné době odhadována až na 8,5 miliardy eur a byla tak iniciátorem řady arbitrážních sporů.

Příklad OL3 je velmi často citován ze strany environmentálních hnutí jako živoucí doklad neschopnosti a ekonomické neperspektivnosti jaderné energetiky. Skutečností je, že výstavba již několik let v podstatě není řízena manažery a techniky na lokalitě, nýbrž především firemními právníky zastupujícími znesvářené strany u International Chamber of Commerce ve Stockholmu. Za těchto okolností lze předpokládat, že první blok EPR na světě bude zprovozněn v elektrárně Taishan v Číně, pravděpodobně již koncem roku 2016.

Ačkoliv ve Finsku mají k dispozici informace o závažných potížích výstavby OL3 skutečně z první ruky, tak na jadernou energetiku rozhodně nezanevřeli. Společnost Fennovoima a ruská Rusatom Overseas již na konci roku 2013 podepsaly kontrakt na výstavbu elektrárny Hanhikivi-1 v lokalitě Pyhäjoki, ve středozápadním Finsku, na pobřeží Botnického zálivu. Kontrakt byl uzavřen na nejnovější verzi ruských tlakovodních reaktorů VVER-1200/V-491 s typovým označením AES-2006.

Fennovoima potvrdila investiční záměr v dubnu 2014 s tím, že v případě zprovoznění elektrárny v roce 2024 bude akcionářům účtovat cenu elektřiny pod 50 eur/MWh. Celkové investiční náklady jsou odhadovány na 6-7 miliard eur. Od října zpracovává Atomstrojexport projektovou dokumentaci. Přípravné práce na lokalitě mají být zahájeny již v letošním roce, vlastní výstavba v roce 2018.

Francie

Další blok EPR v EU o výkonu 1750 MWe buduje Areva od prosince 2007 ve Flamanville (FL3). Původní harmonogram počítal s výstavbou v délce 54 měsíců a komerčním provozem již v květnu 2012. Již od poloviny roku 2011 bylo avizováno výrazné zpožďování dílčích technologických dodávek a montážních prací a související navýšení rozpočtovaných nákladů. Počátkem loňského roku byla instalována reaktorová nádoba a poté postupně čtveřice parogenerátorů. V současné době investor EdF předpokládá přechod do komerčního provozu v roce 2017, celkové náklady jsou odhadovány na 8,5 miliardy eur.

Projekt FL3 tedy rovněž vykazuje zpoždění a symbióza národního investora, dodavatele a jaderného dozoru je v zahraničí hodnocena jako poněkud francouzsky benevolentní. Ovšem obvykle schází dovětek, že v pracovních výborech francouzského Národního shromáždění byl již delší dobu projednáván návrh nového energetického zákona, který nakonec v loňském roce závazně stanovil zastoupení jaderné energie na výrobě elektřiny ve výši 50% v roce 2025 (stávající podíl se pohybuje okolo 75%) a zastropování instalovaného výkonu na stávající výši 63,2 GW. Pro provozovatele EdF to tedy reálně znamená, že by měl do spuštění FL3 odstavit odpovídající výkon v jiných zdrojích.

V environmentálních kruzích se obvykle objevuje informace o zastoupení 50% v roce 2025 jako doklad ústupu Francie od jaderné energetiky, obvykle však bez dovětku, že na základě vyhodnocení zkušeností z FL3 plánuje EdF od roku 2020 spustit rozsáhlý program obnovy stávající jaderné flotily za EPR v celkovém rozsahu až 40 bloků, přičemž principiálně není vyloučeno ani zapojení firem Westinghouse s projektem AP1000 nebo GE s projektem ESBWR.

Slovensko

U našich východních sousedů se od června 2009 dostavuje třetí a čtvrtý blok Jaderné elektrárny Mochovce, jejichž výstavba byla původně zahájena ještě v socialistické ČSSR už v roce 1985, avšak pro nedostatek financí byla v roce 1992 zastavena a zakonzervována. Z těchto historických konsekvencí je zřejmé, že se jedná o reaktory vycházející z typu VVER 440/V-213 o výkonu 471 MWe, které v ČR známe z JE Dukovany.

Stavba probíhá v režii většinového vlastníka firmy Slovenské elektrárne, italské firmy ENEL, přičemž Itálie žádné jaderné zdroje nestaví ani neprovozuje, takže slovenská mise s postarší ruskou technologií zřejmě přináší italským manažerům mnoho bezesných nocí.

V dubnu 2014 slovenská vláda schválila již několikrát aktualizovaný a navýšený rozpočet projektu ve výši 3,8 miliardy eur. ENEL se navíc obtížně vyrovnává s dopady hospodářské krize a veřejně vyhlásil záměr svůj podíl prodat. Jedním z potenciálních zájemců je i firma ČEZ. Lze logicky očekávat, že všichni zájemci budou velmi pečlivě zkoumat aktuální stav a perspektivy dokončení dostavby a ošetření všech souvisejících rizik. V říjnu byl třetí blok dokončen z cca 80% a čtvrtý blok z cca 60%. Zahájení provozu třetího bloku je v současnosti obvykle směřováno k roku 2016.

Maďarsko

V lednu 2014 maďarská vláda bez předchozího vývěrového řízení podepsala dohodu s ruskou firmou Rosatom o výstavbě dvou bloků VVER-1200, typu AES 2006 o výkonu 1200 MWe v elektrárně Pakš. V únoru byla dohodnuta ruská půjčka ve výši 10 miliard eur pokrývajících 80% předpokládaných nákladů s dobou splatnosti 21 let a odstupňovanou úrokovou mírou 4-5%. První z nových bloků má být uveden do provozu již v roce 2023, druhý 2025.

V prosinci podepsal provozovatel elektrárny Pakš II několik smluv s NIAEP-ASE Nižnij Novgorod specifikujících požadavky na projekt, obchodní zajištění, výstavbu, provoz, údržbu, dodávku paliva a likvidaci vyhořelého paliva nových bloků.

Bulharsko

Firma Westinghouse v srpnu 2014 kapitálově vstoupila do společnosti připravující výstavbu sedmého bloku elektrárny Kozloduj. Z této finanční operace je zřejmé, že příprava směřuje k americkému bloku AP 1000, nicméně celý projekt se stále nachází v počáteční přípravné fázi.

Litva

V Litvě probíhá již mnoho let diskuze o výstavbě nové jaderné elektrárny, která by nahradila dva odstavené bloky RBMK v elektrárně Ignalina. Po loňské ruské anexi Krymu navíc získala dosti vyhrocený politický podtext. V červenci 2014 byla podepsána smlouva s firmou Hitachi o založení společnosti k přípravě výstavby, ovšem stejně jako v případě Bulharska stále hovoříme o počáteční přípravné fázi projektu.

Rumunsko

V září 2014 předložil čínský investor CGN rumunskému provozovateli Nuclearelectrica nabídku na financování dostavby třetího a čtvrtého bloku elektrárny Cernavoda, v říjnu byla podepsána předběžná smlouva. Vzhledem v Rumunsku dlouhodobě zavedené kanadské technologii těžkovodních reaktorů je připravována výstavba reaktorů Candu 6 o výkonu 720 MWe. Rovněž i v tomto případě lze konstatovat, že se jedná o počáteční přípravnou fázi projektu.

Velká Británie

Budoucnost britského jaderného programu zřejmě významně ovlivní výsledek šetření Evropské komise z října 2014 k britskému systému garantované výkupní ceny elektřiny “Contract for Difference”, který byl zpracován pro podporu výstavby a provozu dvou bloků EPR 1670 MWe jaderné elektrárny Hinkley Point C (podrobnosti zde).

Británie se cílevědomě snaží naplňovat požadavky velmi ambiciózně formulovaného zákona o klimatických změnách, který předepisuje do roku 2050 snížení emisí CO2 o 80% oproti roku 1990. Samozřejmě to znamená masivní podporu všech segmentů OZE, ovšem vzhledem k stáří provozovaných jaderných elektráren spouštěných převážně v 80. letech s končící projektovou životností to zároveň představuje významný katalyzátor výstavby nových zdrojů.

Souhrnně se v Británii připravuje celkem 11 projektů nových jaderných zdrojů o výkonu 15 605 MWe. Konkrétně se jedná o čtyři plánované bloky EPR 1670 MWe Hinkley Point C-1/C-2 (EDF Energy, Somerset) a Sizewell C-1/C-2 (EDF Energy, Suffolk). Dále jsou připravovány projekty čtyř bloků ABWR 1380 MWe Wylfa Newydd 1/2 (Horizon, Wales) a Oldbury B-1/B-2 (Horizon, Gloucestershire) a tři bloky Westinghouse AP 1000 o výkonu 1135 MWe Moorside 1/2/3 (NuGeneration, Cumbria). Nejdříve by měly být zprovozněny bloky v Hinkley Point, a to v létech 2023/2024.

Česká republika

Situace v ČR byla probírána ze všech možných i nemožných úhlů pohledu ve sdělovacích prostředcích. V dubnu 2014 bylo zrušeno výběrové řízení na rozšíření Jaderné elektrárny Temelín. Další směřování jaderné energetiky se bude odvíjet od schválení aktualizace státní energetické koncepce a plánu rozvoje jaderné energetiky, kterých se snad dočkáme na jaře letošního roku.

Závěr

Jaderná energetika představuje pro EU významný energetický zdroj zajišťující zhruba čtvrtinu výroby elektřiny. Nicméně ze 132 aktuálně provozovaných evropských jaderných reaktorů bude více než 40 % do roku 2025 provozováno čtyřicet let, což staví provozovatele před volbu dodatečných investic a zahájení programu prodlužování životnosti nebo odstavení bloků, což se týká Francie a zejména Velké Británie.

V současné době probíhá v zemích EU výstavba dvou nových jaderných bloků ve Finsku a Francii a dostavba dvou bloků na Slovensku, přičemž projekty jako celek realisticky dokladují obecnou ztrátu schopnosti evropského průmyslu dokončovat velké investiční celky v souladu s kontraktovanými termíny a náklady. V současné době jsou nové jaderné bloky dostavovány „in time and in budget“ především v Asii.

Alfou a omegou životaschopnosti jaderných zdrojů na dnešním energetickém trhu je otázka financování projektů. V podstatě můžeme rozlišovat čtyři možné varianty: finskou s prodejem elektřiny akcionářům za výrobní cenu, maďarskou s výrazným finančním vkladem dodavatele elektrárny, rumunskou s cizím komerčním investorem a britskou s „Contract for Difference“, přičemž každá z nich s sebou nese svoje specifické komplikace.

V závěru článku publikovaného počátkem loňského roku (zde) jsem uvedl, že příprava projektů nových jaderných elektráren v zemích EU bude procházet komplikovaným obdobím. Ostatně na pozadí již léta destabilizovaného evropského elektroenergetického trhu formulace této předpovědi opravdu nevyžadovala příliš mnoho profesionální invence. Počátkem roku 2015 můžeme konstatovat setrvalý stav, možná snad s nesmělými záblesky lepších časů.

Zpracováno z podkladů World Nuclear Association

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora



Přemýšlíte co uvařit?
Přemýšlíte co uvařit?

Inspiraci a zajímavé recepty najdete na eMimino.cz

Diskuse


J. Mrázek
7:42
15.1.2015

počet příspěvků: 2, poslední 15.1.2015 07:42









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.