Bude letošek - po světové recesi a krizi eura - rokem rozumu? To zajímá každého. Ovšem pesimistickému pohledu nahrává přímo OSN. Valné shromáždění světové organizace odhlasovalo, že letošek je mezinárodním rokem lidí afrického původu.

Nic proti podpoře Afriky a Afričanů, ale vkrádá se kacířská myšlenka. Genetické výzkumy jednoznačně doložily, že afrického původu jsme my všichni, veškeré moderní lidstvo. Ano, my všichni - od Eskymáků přes Evropany, Asijce až po původní Austrálce - jsme se vyvinuli ze skupiny, která před desítkami tisíc let vyšla z Afriky a osídlila celou planetu. Hledáte-li nějakého „echt“ Evropana, najdete ho mezi neandertálci, přesněji v tom zlomečku jejich genetické informace, která v nás snad křížením s neandertálci uvízla.

Vida, jak se rozumně míněný cíl může obrátit, ač za ním stojí organizace pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Tož tedy na zdraví nás, lidí afrického původu.

Ale abychom nezůstali pesimisty, letošek upomene na úspěchy racionality spontánní, nediktované rezolucemi shora. Nyní dospívá generace, která už od kolébky vyrůstala s počítači a pokládá je za cosi zcela samozřejmého, ba nárokového. My starší ale vnímáme nesamozřejmost toho překotného vývoje.

Před čtyřiceti lety: 15. listopadu 1971 začíná Intel prodávat první komerční mikroprocesor, sice jen čtyřbitový, ale přesto slavný 4004. Před třiceti lety: 12. srpna 1981 si zákazník IBM poprvé může koupit osobní počítač hodný toho jména, model 5150, a zkratka PC (Personal Computer) se řadí do světové slovní zásoby („písíčko“). A před dvaceti lety začíná fungovat web. Britský programátor Tim BernersLee sestavuje protokol umožňující propojit vědecká data, texty, grafy, mapy, hudbu i filmy do toho, čemu se pak říká „informační dálnice“. Šestého srpna 1991 odesílá první webovou stránku na již běžící internet s tím, že protokol hypertextu není patentován, tudíž je World Wide Web k dispozici světové veřejnosti.

Budiž mu za to dodnes dík.

Vše, co se teď na webu hemží, včetně populárního Facebooku, vychází z oné události v srpnu 1991. Zdůrazněme především jednu věc. Připomíná se dnes, že web (tedy nástroj, s nímž denně operuje snad polovina lidstva) vznikl v evropské vědecké instituci CERN? Ano, první webová stránka, která se stále pietně uchovává, má švýcarskou doménovou adresu http://info.cern.ch. Shrňme to: web vznikl jako vedlejší produkt typického základního výzkumu - jako komunikační pomůcka pro vědce zkoumající základní částice, jejichž názvy nezná ani vzdělanec. To je dost silný argument pro obhajobu základního výzkumu a člověk se až diví, že se moc nepoužívá.

Ve srovnání s tímhle tempem působí kosmonautika jaksi degenerovaně. Před půlstoletím (12. dubna 1961) startuje do kosmu první člověk - Jurij Gagarin. Když první americký raketoplán vyletí na Gagarinovo výročí (12. dubna 1981), může se zdát, že ideologické bariéry jsou zlomeny a vesmír se otevírá lidstvu jako celku. Skutečně? Poslední raketoplán odstartuje 1. dubna 2011 (jistě vzpomene na Gagarina), náhrada za něj ještě není ani ve stadiu prototypu a Rusové létají se sojuzy navrženými už v 60. letech. Takhle nevypadá ani velký pokrok, ani velký zájem.

My, Češi afrického původu, si ovšem připomeneme zásadní pokrok hned v únoru. Kdo se nezabývá historií ústavního práva, asi nezná výraz Schmerlingova ústava. Ústava z 26. února 1861 je - stejně jako její krátkodechá předchůdkyně z března 1849 - oktrojovaná, nadiktovaná mocí vrchnosti. Ale i když se jí potupně říká oktrojírka, i když je po pár letech pozastavena, přesto znamená definitivní konec absolutismu v habsburské monarchii (přesněji v Předlitavsku), tedy i v českých zemích. To je po 150 letech důvod k oslavě.

Základní plusy Schmerlingovy ústavy její pozastavení přežijí, což platí i pro volený parlament. Jenže i do poslanecké sněmovny říšské rady se volí výběrově podle tzv. kurií (kurie velkostatkářů, měst, obchodních komor a venkovských obcí). Slušný volební zákon přináší až rok 1907 a teprve od roku 1920, kdy smějí volit i ženy, jsme zhruba na dnešní úrovni. Nicméně absolutismus skončil před 150 lety, což staví do aktuálního světla velkou koalici v Praze.

Někteří tvrdí, že koalice ODS a ČSSD (vytěsňující vítěznou TOP 09) je zcela v pořádku, neboť voliči dali stranám mandáty k tomu, aby se dohodly podle potřeby. Ten argument ale pomíjí 150 let českého vývoje. Jeho logika platí třeba v Bhútánu. Když se tam v roce 2007 osvícený panovník rozhodl zrušit absolutismus, vyhlásil nejprve „volby nanečisto“, aby si to nezkušený lid natrénoval. Voliči cvičně hlasovali pro stranu červenou, žlutou, modrou a zelenou s tím, že vítězové si mandáty nějak cvičně poskládají.

O. k., ale my jsme o 150 let dále - českým stranám neodpovídají náhodné barvy, neboť ty strany či jejich lídři už mají nějakou historii, ideovou kotvu, názorovou afinitu - mají prostě znaky a vazby, do kterých voliči vkládají nějaká očekávání a naděje. Nebo snad nemají, takže může každý s každým?

Tahle duševní rozcvička ovšem bledne před kulatým výročím Rožmberků. Zatímco loňský rok byl ve znamení 200 let národního básníka Máchy, letošek bude ražen 400 lety od vymření národního šlechtického rodu. Rožmberkové jsou Stirlingem Mossem české aristokracie. Podobně jako je žijící legenda Moss uznáván za nejlepšího automobilového jezdce, který nikdy nedosáhl na titul mistra formule 1, jsou Rožmberkové uznáváni za nejmocnější český rod, který nikdy nedosáhl na český trůn.

Vymřeli Petrem Vokem 6. listopadu 1611, pár let před občanskou válkou (stavovským povstáním), což otevírá široké pole pro virtuální historii. Ze dvou posledních pilířů rodu byl starší Vilém lídrem umírněných katolíků, Petr Vok zase členem Jednoty bratrské. Jak by se zachovali za povstání? Na čí stranu by se přiklonili? To právě nevíme a tím spíše můžeme Rožmberky dosazovat do různých rolí a různých verzí našeho národního příběhu podle osobního gusta. Máme se letos na co těšit.

***

1611: Petr Vok z Rožmberka - vymření šlechtického rodu

1861: Anton von Schmerling - ústava Rakouského císařství

1911: Jan Kašpar let z Pardubic do Prahy

1911: Roald Amundsen - jižní pól dobyt

1961: Jurij Gagarin - první člověk ve vesmíru

1991: World Wide Web - první webová stránka

Autor je komentátor LN