Devětadvacet let uplynulo ode dne, kdy to ruplo, kdy se režim zhroutil a skončila éra komunistické diktatury. Od té doby žijeme ve svobodné společnosti a ať se stalo, co se stalo, a ať se děje, co se děje, tento základní fakt převáží svým významem vše, na co jsme v průběhu uplynulých let žehrali a co nám jde na nervy dnes.

I to špatné, co se dělo a děje, se tak či onak odvíjelo od rozhodnutí občanů vyjádřených volbami. To je dobře si uvědomit – nedělo se to a neděje pod hrozbou vraždění (a co jiného byl vpád 6300 tanků do Československa), děje se to skrz orgány a instituce s oporou svobodných voleb.

To, co se děje aktuálně, nedělá asi radost vůbec nikomu. Společnost je rozdělena a v tom jsme se přiblížili tomu, co se stalo i u našich sousedů, v Polsku, na Slovensku i v Maďarsku. V Česku početně rozhodující část veřejnosti podporuje osoby a síly, které jsou nepřijatelné pro menšinu, která je nicméně přesvědčena, že je kompetentnější než ta početnější část. Tuto tezi lze dokumentovat nejlépe na vztahu k Miloši Zemanovi. Ten si drží popularitu poloviny voličstva přes všechny svoje výstřelky, přes ohýbání ústavy, vlastizrádné nahrávání cizí mocnosti, svévolnou zahraniční politiku řízenou lidmi v pozadí až po úlety esteticko-protokolární. Andrej Babiš zdaleka takovou popularitu nemá a jeho soukromé potíže ho o další a další příznivce připravují, nicméně pořád ještě ovládá takový podíl voličů, že se bez něho dost dobře nedá sestavit vláda, aniž by se zapojily nesystémové a antisystémové politické útvary. Ale ani toto úskalí nevrazil do příboje naší politiky nějaký vnější subjekt.

V sobotu 17. listopadu se dají čekat zejména v Praze silné protibabišovské protesty, ovšem rozpačitý výsledek protestů čtvrtečních nenaznačuje, že půjde o nějakou obdobu Letné z převratných dnů před devětadvaceti lety. Svoji roli v tom hraje i zoufalý nedostatek věrohodné alternativy. Nejsilnější figurou postavenou proti Babišovi je profesor Fiala, předseda strany, která se v Praze i přes své vítězství nedostala do vedení magistrátu kvůli své korupční minulosti. Taková je drsná pravda našich dnů.

Což by nás nemělo vést k tomu, abychom přijali sváteční den se zachmuřenou tváří. I tahle drsná pravda je naše pravda a je lepší, než nucený optimismus vnesený k nám na pásech sovětských tanků.